Posílám další várku životopisů na volné pracovní pozice, už jich bude nejméně přes třicet. Párkrát ještě zkontroluji úpravu a průvodní dopis. A nic. Zkontroluji mailovou schránku a odesílám další. Vybírám pozice vhodné pro moje vzdělání a praxi.
Chci jen normální práci, ale to je v dnešní době asi hodně. Nehledám kariéru ani závratné finanční podmínky, chci jen někde uplatnit, co umím.
Při hledání práce se vždycky cítím jako blbec. Vysoká škola na tom nic nezměnila, protože na druhé straně s vámi nikdo téměř nekomunikuje.
Automatické odpovědi, že jste reagovali na danou pozici a v případě zájmu se vám ozveme, nepočítám.
Se střední školou mi vadilo, že moje možnosti jsou omezené, nyní mi vadí, že mě omezuje špatný trh nebo divná práce personalistů.
Mám chřipku, ale stejně zase hledám a odpovídám. Hledám a odpovídám. Kamarádka mě uklidňuje, že někteří dnes hledají práci i půl roku. No nevím, ale tím účty nezaplatím.
Přemýšlím, že si budu muset pomoct sama a pracovat na živnost, protože šance získat odbornou práci mi přijde mizivá.
Prodávám auto a zaplatím poslední účty a co pak?
Asi skončím v KFC či McDonaldu jako ve dvaceti za 60,- za hodinu.
V duchu počítám, kolik mě stála vysoká.
Jasně, vzdělání mi nikdo nevezme, ale lze dneska vůbec sehnat práci?
