Před nedávnem jsem kamarádkám líčila, jak to má skoro pětaosmdesátiletá kamarádka těžké, protože musí vyjít jen se sto korunami na den. Tedy se sto korunami na jídlo, protože z důchodu vše nezaplatí a její dospělé děti, se o ni moc nezajímají.
Nemylte se, moje kamarádka není nějaká babča kolem osmdesátky, ale čilá důchodkyně – intelektuálka, která si ještě přivydělává astrologickým poradenstvím.
Pak přišla řada i na mě. Dlouhodobá nemoc, nemožnost sehnat práci a časy, kdy stovka na den je skoro luxus. Najednou zjistíte, co se za ní dá k jídlu koupit. Konzumní chleba, který vám vydrží několik dní, máslo, sýr, nějaká šunka a mléko. Prostě prima. Lepší než jíst celý den jen těstoviny či rýži, to už vám leze krkem.
Tenhle článek není o litování mé osoby, ale o ceně jídla a lidské síle.
Nikdy jsem se moc nezajímala, zda moje kamarádka kvalitně jí. Přece jenom má každý svých starostí dost. Dnes ale vím, že to neblahé prohlášení jedné paní poslankyně o důchodcích, kteří jsou z války zvyklí, a proto se uskromní, doopravdy platí.
Nejvíce myslím podržíte přítele moudrou radou či pomocí, takže, když mi bylo nejhůř, tak mi kamarádka-důchodkyně vyprávěla, jak se dá i dnes týden přežít jen na vařeném hrachu, co všechno jedli za války a jak neměla za komunistů jeden čas práci a prodávala ráno konvalinky, aby se děti mohly nasnídat. Podotýkám, že v té době měla už vystudované dvě vysoké školy a několikaletou praxi.
Jídlo je pro mnoho lidí, hlavně důchodců, v současné době luxusem, který si nemohou vždy dovolit. Je to ostuda, když někdo celý život tvrdě pracoval a v důchodu nemá často ani na jídlo.
Politika mě přestává bavit a myslím, že dneska se dá zkorumpovat už každý, ale je třeba moudře volit, kdo a jak bude rozhodovat o státních financích, aby státní peníze neprotékaly přes nějaké SPZ ky apod. bůhví kam a aby stát, zajistil občanům alespoň důstojné stáří.
Přece jenom by se ve stáří měli lidé mít lépe než za války.
Myslím, že si to zaslouží..
