Ve svých úvahách jsem často nekompromisní a mám na různé věci jasný názor. Ono to není tak těžké, mít jasno na něco, co se vás úplně osobně moc netýká. Pokud jde však o mne, tak často tápu.
Třeba, proč nemůžu sehnat pořád práci, jak se neumím vyrovnat se zklamáním, že moje nejlepší přátelství asi nikdy nejlepší nebylo a proč v životě o tolika věcech pochybuji. Dřív to bylo nějak jednodušší.Ve všech kolonkách života jsem měla směr úspěch. Vážně? Ale jaký druh úspěchu? Takový ten, kdy vás druzí poplácávají po zádech a říkají jsi dobrá, to se ti povedlo apod. Problém je, že o ten vnějškový úspěch už vůbec nestojím. V dětství nás dali do mateřské školy, pak základní, střední a někdo vystudoval i vysokou. A koloběh srovnává se rozjel. Jenže, co o nás jako o člověku vypovídá, že máme titul a čtyři jazyky. No dobře, mám titul a umím dva jazyky, ale jsem dobrý člověk? Pomohu nejlepšímu příteli v nouzi? Dokážu jednou říct, že můj život měl smysl? Dnešní doba je hodně povrchní. Uctíván je vnějškový úspěch, výkon, peníze, schopnost vydělat velké peníze apod. Jenže peníze sami o sobě smysl nemají, koupíme si za ně věci, svobodu? Tak tady bych se i přela. Svobodnými nás činí naše myšlení, ale měnit zaryté myšlenkové vzorce je velice těžké. Na sobě to zakouším každý den. Jenže, čeho se chytnou, chtělo by to nějakou jistotu. Ale jakou? Když už ji nespatřuji ve vnějškovém úspěchu, hromadě peněz či veřejném obdivu? Mám ráda sport a ráno si vykračuji se psem v parku a hraji si na sportovce.:-) A miluji sportovní filmy, tam se totiž vždycky překonávají překážky. Jenže někdy už nemám sílu. Dva roky bez práce je dlouhá doba. A pak si pustím film Nebe opravdu je. Vím, že vyšla i nějaká stejnojmenná knížka, ale na psychologickou literaturu už mám úplnou alergii. Film je natočen podle skutečných událostí. Rodina pastora má dvě děti a jejich malý syn skoro zemře po prasklém slepém střevě. A při operaci se ocitne v nebi. Pěkná pohádka, že. Věřím v Boha a najednou si uvědomím, jak málo a ještě v nebe ? A pak se mne Bůh dotkne jako párkrát v minulosti. Přečtu si pár jeho slov . On mne vážně miluje a ví o mne všechno . A já mu pořád tak málo věřím. Pořád jedu ten výkon, výkon, výkon. Milý přátelé, bratři a sestry, určitě znáte ten verš..a největší z té trojice je láska. A tak vám i sobě přeji zažít a pocítit Jeho lásku. Ta láska je odpovědí na vše..
