Když brečíte u doktora kvůli zlomené ruce aneb už nikdy..

Bohužel jsem si skoro před měsícem zlomila ruku. Snažila jsem se pustit tiskárnu pod stolem a spadla jsem špatně na dlaň.  

Ruce jsou pro mě extrémně důležité, protože jsem nejen písničkářka a hlavně i klavíristka, která se snaží svou lásku k hudbě předávat dál.

 A nakonec si zlomíte ruku kvůli setkání s člověkem, který se ani neobtěžuje s vámi setkat.

Už na střední škole jsem si těžce zranila pravou ruku. Omylem jsem si přeřízla šlachu na malíku pravé ruky.

Bylo mi sedmnáct a zrovna jsem měla po operaci pravé oko. Pod gázou, bolavé.

Možná i proto mi čepel nože v kuchyni tak nešťastně sklouzla a já jsem si přeřízla flexor malíku pravé ruky.

Můj nevlastní otec situaci dost zlehčoval, a tak jsem k lékaři nešla.

Bohužel šlachy se musí operovat do 24 hodin od úrazu, jinak je to průser jak hrom

Petra Kvitová by vám mohla vyprávět.

Já jsem šla na operaci až za měsíc a na druhou za cca 2 roky.

I když mě operovali špičkové lékaři, tak mám pravý malík polochromý.

Ano hraju na klavír, protože po úrazu mi došlo jak moc miluju klavír a nechtěla jsem se ho žádnou cenu vzdát.

Dneska tu sedím s bolestmi v levé ruce. Před kontrolou jsem to nevydržela a zkusila si rozcvičit malík, který byl dva týdny bez pohybu.

Rozstřihla jsem si sádru u prstů.

Tolik jsem se bála, aby mi nesrostl a neztuhl kloub na malíku a neměla jsem ruku polochromou jako pravou.

Levou nutně potřebuju na hraní akordů, levou ruku potřebuju mít prostě zdravou.

Bohužel moc nepřispělo, že v nemocnici lékař zlomeninu vůbec neviděl a nakonec to rozhodl ortoped, který se podíval na rentgen pár sekund a pravil je to zlomené, do sádry.

Včera jsem se na kontrole úplně rozbrečela. Byla jsem v klidu, ruku nosím v závěsu, jenom jsem se tak bála o prsty, že jsem si s nimi pár minut zacvičila.

Jenže, to je přesně to, co nesmím, aby se zlomenina zahojila.

Po mém vzlykání nakonec lékař přivolal lékařku, nejspíš ortopeda, která mi vše vysvětlila a řekla, že musím ruku nechat v sádře a klidu minimálně ještě dva týdny a prsty mi prý neztuhnou.

Dnes mě bolí ruka jak blázen a modlím se, aby mi to i přes mé cvičení dobře srostlo.

A prsty, ty pak nějak rozcvičím.

Klavír prostě miluju a hudby se nevzdám.

Nikdy však už nepůjdu na schůzku s někým kdo si neváží nejen mě, ani mého času.  

Nikdy už se nenechám ponižovat, ani ubližovat.

To vlastně ani lidé, kterým na vás skutečně záleží či záleželo nedělají.

To dělají pouze chudáci..

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Blanka Fay | čtvrtek 30.11.2023 18:52 | karma článku: 17,46 | přečteno: 1172x