Z počátku to vypadalo jako osobitý projev. Miloš Zeman byl vždycky pověstný svými bonmoty a ostrými komentáři, hlavně k novinářům. Dnes je však situace úplně jiná, vypadá to, že prezident Zeman už neví, kde je ta zdravá hranice.
Představme si situaci běžného smrtelníka. Přijde na pracovní úřad a třeba tam všechny seřve, protože nemá práci a podporu už nedostává. V bance veřejně označí pracovníka za rudou s***i a v obchodě pošle prodavačku někam. Všem nám je jasné, že daný člověk porušil nějaký zavedený konsensus slušného chování na veřejném místě a příště z toho pro něj budou plynout nějaké důsledky.
A teď tady máme hlavu státu, která vykládá moudra a citace na počkání. O Peroutkovi, handicapovaných dětech atd.
Možná si prezident myslí, že jako hlava státu smí vše, ale to je velký omyl.
Prezident jako hlava státu reprezentuje Českou republiku a její občany doma i v zahraničí. Tedy obrazně řečeno každého z nás.
A jeho reprezentování více než pokulhává. Nejen vně České republiky, ale hlavně uvnitř.
Kam až necháme Miloše Zemana s jeho výroky zajít?
Až začne tvrdit, že nebyla žádná světová válka a koncetrační tábory byly jen nevhodná zařízení v nevhodné době?
Prezident soudný je, zkouší, kam je možné až zajít. On je přece hlava státu.
Myslím, že jako občané, mu bychom měli dát najevo, že jisté hranice tady jsou.
A to nejen pro běžného občana, ale i pro hlavu státu.
