Ano, já vím. Je to těžké. Umírají lidé, chybí zdravotní pomůcky, nejspíš bude celosvětová hospodářská krize. Všichni prostě zažíváme velmi těžké a neznámé časy. Možná však lze najít na dnešku i mnoho pozitiv.
Ze soboty na neděli jsem se procházela noční Prahou. Když odbíjeli půlnoc, tak jsem stála kousek od Pražského hradu a kochala se výhledem na noční oblohu.
Všude takový klid a mír. Prostě nádhera.
V podobnou dobu minulý rok, jste při noční procházce Nerudovou ulicí, hledali klid jen těžko. I v noci byla slyšet šíleně hlasitá hudba z nějaké soukromé párty v Petřínských zahradách či ve vedlejších budovách Pražského hradu.
Doslova jsem před rokem prchala nočním Starým městem, ale klid nikde.Turisté byli všude, i po půlnoci.
I na Novém Světě, kde jsem myslela, že najdu klid, tak nic. Další dvojice, další turisté.
Zkuste se noční Prahou projít dnes a uvidíte ten klid a mír, který načerpáte.
Jistě, občas nějakého člověka toužícího po procházce v noci, také potkáte, ale už to nejsou ty davy jako dřív.
Nikam dnes nemusíme spěchat, protože není kam.
Moc nevíme, co bude, a tak zběsilé plánování, které je nám všem v dnešní době tak blízké, odpadá.
Jdete do parku a jen si můžete vychutnat slunce, jaro a probouzející se přírodu.
To, co do nás všichni odborníci na psychiku a myšlení pořád pumpují, bud tady a teď, můžeš ovlivnit jen dnešní den, platí dnes dvojnásobně.
Tak se učím být jen dnes a nestresovat se zítřkem, pracovní nejistotou a těmi všemi otázkami, jak to asi bude dál.
Nemyslím, že zavírám očí před realitou, jenom se snažím vidět krásu dnešního dne, protože jenom dnešek se počítá.
Jsem jenom dnes, tady a teď..
