Jsem abstinent aneb závislí bojují nejtěžší boj v životě..

Už několik let jsem dobrovolný abstinent. Prostě nepiju. Vím jaké zlo je jakákoliv závislost a v padesáti letech si nepotřebuju alkoholem nic dokazovat.

Alkohol mi nikdy moc nechutnal ani jsem neměla nikdy s pitím problémy.

Je mi jasné, co většina lidí dělala na Silvetstra. Prostě pila a slavila.

Nikoho nesoudím, každý si můžeme dělat co chceme a co nám vyhovuje.

Moc dobře vím, co je to závislost. Zajímám se o ní několik let.

Náhodou jsem narazila na youtube na skvělý kanál o Abstinentech JAS Jablonec.

Většina těch lidí roky pije, fetuje nebo gambluje. Závislost je prostě nemoc a vystoupit z ní není vůbec lehké.

Tito závislí žijí třeba roky na ulici a ty životní story jsou děsivé i plné odhodlání.

Hodně lidí abstinovat nedokáže a z léčeben utíkají na revers.

Někdo to zvládne, třeba až po letech, kdy se dostaví to příslovečné dno, kdy už jde o život.

Většina závislých má nějaké trauma a nepřijetí z dětství či duševní onemocnění.

Nikdy bych se nikomu nevysmívala, ikdyž ty příběhy, kam až člověka může závislost dovést, jsou šílené.

Kromě alkoholu a drog se tito lidé dostávají i do toxických vztahů a z nich pak mají děti, ketré třeba končí v pěstounské péči.

Když jsem se na to v noci dívala, tak mě napadlo jedno slovo.

A to vděčnost.

Vděčnost za to, že mám kde bydlet a co jíst.

Život není sranda a s jakoukoli závislostí se stává peklem.

Moc držím palce všem z Jablonce okolí, co bojují se svou nemocí i předsudky některých lidí.

Ono dostat se z ulice bez závislosti není jednoduché.

Se závislostí se to zdá téměř nemožné.

Možná by jeden den v roce měly zmizet veškeré reklamy na alkohol a šťastné obličeje.

Myslím, že všichni závislí, co bojují svůj nejtěžší boj v životě, by si to zasloužili.