Jo tati, pěkně jsi to zvoral, ale doufám, že ti jednou dokážu úplně odpustit..

Vím, že odpustit lidem, co nám ublížili, je to nejlepší, co můžete udělat. Někdy je to však obzvlášť těžké, hlavně pokud se jedná o vlastní rodiče.

Můj otec mě v dětství naučil spoustu věcí, hlavně sportů a nebo opravit každou věc doma. Naši se rozvedli před mým vstupem na střední školu a od té doby jsem pro otce neexistovala.

Zemřel předčasně a za dost podivných okolností, když mi bylo přes třicet. Je to tedy už pěknou řádku let, ale stejně.

Ta bolest, že se vás zřekne vlastní rodič a sepíše to na notářství, když je vám 22 let.

Dozvěděla jsem se to až po jeho smrti. Sedíte u notáře naproti mladé vdově, která vás z duše nenávidí a postarala se o to, aby se otec zbytek svého života o vás nezajímal.

Dokonce mi i vyhrožovala násilím, když jsem se v jedné své dospělé krizi v 21 letech pokoušela s otcem spojit. "Prý už mě vymazal ze života a už ho nezajímám."

Nikdy jsem nepochopila jak rodič může vymazat ze života vlastní dítě. Jako dítě jsem strávila mnoho krásných prázdnin na milované chalupě právě s tátou.

Dneska se mi o něm zdálo, nakonec za mnou přišel a chtěl mě vidět.

Podvědomí je zajímavá věc, dostanete odpovědi na věci, které si myslíte, že máte dávno vyřešené.

Jo tati, pěkně jsi to zvoral, ale doufám, že ti jednou dokážu úplně odpustit..