Vždycky jsem se myslela, že nejhorší je, když vám v moderní domácnosti chybí myčka.
Jak jsem se mýlila.
Stačí překonat lenost a dřez s tekoucí vodou je přímo luxusem. Před pár měsíci se mi ale rozbila pračka. Ten moderní přístroj, kam nahážete tunu špinavého prádla, přidáte prášek a zmáčknete knoflík a za chvíli je vypráno a vysušeno třeba na balkoně. Asi mám prání v oblibě, protože motor mé dost kvalitní pračky nějak nevydržel. A jak se mi žije bez pračky? Hoooodně špatně. Novou si koupit zatím nemohu a opravovat starou finančně už nemá smysl. A tak začaly moje měsíce bez pračky. Prádlo se kupilo, začala jsem přemýšlet, že valcha by se mi hodila.:) Nakonec jsem narvala cestovní kufr špinavým prádlem a vyrazila směr prádelna jako v těch amerických filmech. No, prádlo jsem si mohla vyprat, leč sexy kovboj na seznámení nikde. Nacpala jsem asi šestnáct kilo prádla do střední a velké pračky a následně do sušičky. Tak sušička tedy taky není špatný vynález. Přivezla jsem hromadu špíny a domů si odvezla krásně voňavé hromádky. A doma ten pocit, když vyndám ty čisté ručníky. A co teprv, kdybych musela běžet s tím prádlem k řece..:) Při další návštěvě prádelny jsem se už cítila jak v klubu vyvolených. Asi dvacet praček praskalo ve švech, sušičky jely také na plné obrátky a noví zákaznící už byli odmítáni, protože do konce zavírací doby už nebyly pračky a nestihli by stejně vyprat. Amíci se nevěřícně smáli, že už nevyperou a my šťastní jsme prali, internetovali nebo četli. Ale v jednom mám jasno. Bez pračky se to dá zvládnout, ale bez sprchy a vody by to byl děs. Nebo ne? :)
