Seznamování v době Covidu není, co to bývalo. No možná to není, ani co to bývalo, před deseti či patnácti lety. Představy, že můj bílý princ přijede na koni před můj dům a následně zazvoní, už jsem se dávno vzdala.
Tedy, aby bylo jasno. Koně jsem se vzdala, na toho prince pořád čekám. :) A abych mu to ulehčila, zaplatila jsem si členství v jedné předražené online seznamce.
Docela chápu, že ten automat, co ho v té it formě mají nějak vytvořený, schroustá ty obecná data a pak vám pošle foto nějakého fešáka apod, že bychom se snad k sobě hodili.
No hodili, to je právě ten problém. Podle fotky nepoznáte nic. Možná trocha sympatií, ale jak ten daný muž vypadá ve skutečnosti, stejně nevím.
Taky jsem docela nesmělá a nepíšu tam nějaké litanie druhé straně, spíš se koukám, co mi ten automat pořád nabízí.
Je to docela sranda, protože se seznamka se jmenuje tak, že byste očekávali, že vám bude dohazovat jen samé vysokoškoláky.
Nemyslím si, že můj budoucí partner musí mít Vš, to je nesmysl, ale je mi jasné, že s mužem dělnické profese, bych si asi neměla co říct.
Takže, když mi do mailu přistála fotka sedmdesátiletého dělníka, tak už jsem se naštvala a napsala seznamce, která se s vámi komunikuje jen přes automatické maily, že by se neměla jmenovat seznamka pro vš vzdělané, ale jinak a já vážně s pánem ve věku mého, bohužel zesnulého otce, vážně chodit nechci.
Odpověď přišla vzápětí. Prý mi chtějí dát možnost širšího výběru. No, to jsem se pobavila.
Tak nevím, jak se dnes seznamujete vy. Klidně napište do diskuse. :)
Já se asi budu muset při svých toulkách Prahou více usmívat. :)
