Klasický den začíná stejně.Jen co se trochu probudím a otočím na bok, využije vzniklého důlku vedle mne a už ho mám v posteli. Uvelebí se a ještě mne nechá chvíli spát. Pokud usoudí, že je čas jít ven,
tak začíná taktika jak dostat paničku z postele. Nejprve se nechá pohladit, podrbat a úplně pomazlit a pak olíznutím obličeje musím pochopit, že je čas vstát.Někdy protestuju, odmlouvám, ale po dalším přesvědčovacím lepanci pochopím, že už je čas.
No jasně, čas na tyčinku na zuby, ven až za chvíli. Baddy sedí na svém místečku před kuchyňskou linkou a dožaduje se pamlsku. Ráno a večer, s přesností tikacích hodin.
Tak a ven. Hlavně rychle a dost dlouho. V parku ani noha, protože ranní pejskaři jsou pěkní lenoši.Volí trasy kolem domů a do parku až večer.
Při snídani čeká u stolu a manipuluje svým rozkošným pohledem." Já chci taky, dej mi taky."
"Ale neluď, mám jenom chleba." Ukořistí kousek toustu a pak pochopí, že už nic nebude, hlavně panička už žádnou šunku snídat nebude, a pustí se do svých granulí.
Tak jo, já to na sebe prásknu. Nejradši jí Badíček maso, šunku a rádoby masové kapsičky. Granule jí vesměs neustále, protože panička přitvrdila s režimem.
Miluje čerstvé jahody, sušené meruňky, pomeranče a mandarinky. Ze zeliny miluje rajčata, takže mu někdy říkám Pan Rajčátko. Nesnáší okurku a salát, zato ředkvičky může.
Má rád rizoto, pohanku, cizrnu i vejce. Kupodivu moc nemusí hroznové víno. Pochopil už, že čokoládu pejsci nesmí, ale klidně ukradne a sežere krabici vánočního cukroví! Jo přežil.:-)
Neustále na něj mluvím jak na člověka." Jdu ven, buď hodnej pejsek." Což hlavně znamená vyhni se posteli a peřinám.
Jó, jsem cvok, jako každej pejskař, ale on je tak roztomilej!:-)
Rozumí téměř všemu:"Chceš jít ven?" " Ne, už jsi dost papal." " Já tě tak miluju apod."
Někdy se mi i dokáže několik sekund dívat do očí a posluchá, co mu říkám.
Je úžasnej, hodnej a někdy je pěkej manipulátor. Sedne si na zem naproti gauče a dlouze se na mne dívá. A pořád se dívá a pořád a pořád..
Občas ho ošalím rečmi typu: " Nikam nejdu, všechno jsi měl apod."
Nakonec se stejně zvednu a miláčka vezmu ven. Je jedno, že je pět ráno a byli jsme v jednu v noci.
Už je prostě čas. A jasně, ještě tyčinka a den může začít..:-)
