Názor vystřený zde na blogu, že víru lidstvo nepotřebuje, protože silní jedinci, kteří věří jen sami sobě, ji prostě k životu nepotřebují, je hodně ostrý. Skoro kacířský, dalo by se říci, protože byl vysloven během vánoc, tedy křesťanských svátků, kdy slavíme narození Ježíše Krista.
Spíše populistický než věcný blog pana Matějky mám potřebu vyvracet. Jako věřící vidím tu velkou milost, že mohu věřit v něco, co nás přesahuje, v Boha, který nepotřebuje mé dobrozdání ani sebevědomí ke své existenci.
Pokud se bojíme politických či rasových manipulací, lidských tragédií, selhání církve a jejích představitelů, nedokonalosti demokratického či kapitalistického zřízení a další jiné manipulace, tak se v první řadě nebojíme Boha, ani pokud v něj nevěříme.
Můžeme se leda bát člověka, jeho sebevědomí, zpupnosti či slabosti, že mohu vše, protože jako člověk jsem pánem všeho.
Jenom sebestředný člověk, který věří jen ve své ego a schopnosti rozpoutává války ve jménu moci či míru, jenom sebestředný člověk si myslí, že přírodu si podrobí do poslední kapky čistě vody a jenom sebestředný člověk si myslí, že sám rozliší dobro a zlo, hlavně podle svých zájmů a potřeb.
Hitler, Mussolini, Gottwald, Stalin, Brežněv či další si mysleli, že oni to právo mají, rozhodnout za ostatní, co je dobré a zlé.
I církev si během své historie myslela, že zapomene, že je prostředníkem Boží milosti na zemi a bude budovat svou moc, majetek a prodávat Boží odpuštění.
Víra v Boha je milost. Víra v Boha je láska, která se zmocní našeho srdce bez ohledu na naše omyly a chyby.
Víra v Boha, nutí člověk hledat dobro a odvracet se od zla.
Víra je potřebou lidské duše, aby dobro hledala a proti zlu bojovala. Nejen občas, když se to bude hodit mému sebevědomí, mému egu, mým zájmům či jiným potřebám.
Hledání dobra je hledání něčeho stálého, něčeho, co nás přesahuje, něčeho, co nemůže záviset jen na lidském sebevědomí, síle či slabosti.
Hledání dobra je víra v něco většího, něž jsme my sami..
