Jak bude vypadat Evropa za deset let nikdo neví, leda by měl křišťálovou kouli. Jedna věc je však jistá, něco se bude muset změnit, možná to budeme i my.
Dnes je každému jasné, že dopady všech válek a mocenských konfliktů, mají vliv i na ty, kteří je nezpůsobili. Třeba jen mlčeli, nehlasovali, prostě se nezapojili.
Svět se mění, zdroje ubývají a někteří politici rozpoutali války, jejichž dopad cítíme už dnes.
Historie už nám ukázala, že v rámci určitých dohod, se někdo, nebo něco obětuje.
Češi se museli podrobovat, zprohýbat hřbet za války či v komunistickém Československu.
Než jsme se naučili svobodu používat i ctít její hodnoty, tak už nám někdo zase diktuje.
Nabídněte pomoc těm, či jiným. Asi bychom měli.
Na druhé straně, nám za komunismu hranice nikdo neotvíral.
My vás tady na západě nechceme, vy máte vlastní problémy a do nich se vměšovat nebudeme.
Kolik lidí zemřelo v komunistických lágrech a vězeních, ale Evropa se kvůli tomu nezměnila.
Ikdyž vlivy z venčí, tu byly.
Svět se mění, bohužel ne pod vlivem moudrosti, ale stále pod vlivem moci, peněz a bojů o různé zdroje.
Jistotu jako občan, nevidím v ničem.
Jenom v tom, že se budeme muset změnit.
Nejen v náhledu na Evropu a Evropskou unii, ale i v náhledu na svobodu a zodpovědnost, která z ní vyplývá.
Nebudeme moci jenom čekat v koutě, ale budeme muset jednat.
Nejen na poli politickém, ale i občanském a společenském.
Problémy samy nezmizí a my nesmíme čekat, že je za nás někdo vyřeší.
Mnichov, Okupace v roce 1968, Listopad 1989.
Tam kde jsme teď, jsme se nedostali za den.
A svojí svobodu i nezávislost musíme hájit.
I kdybychom měli být v menšině. Ikdybychom měli být na čas nepochopeni.
