Zneužívání dětí či jiného dospělého člověka, je to nejhorší trauma, které může dítě či jiný dospělý zažít.
Jinou lidskou bytost můžete zneužít fyzicky, psychicky či emocionálně.
Pokud ho zneužijete ve všech třech možných oblastech vzniká velice těžké trauma, které daný člověk či dítě musí léčit roky a je vůbec otázka, zda se dokáže vůbec úplně uzdravit.
Novinový titulek, který mě dnes úplně bil do očí mě vážně naštval.
Pracuji s dětmi a vím jak bezelstné duše, to na rozdíl od některých dospělých jsou.
Případ vedoucího sportovních a volnočasových kroužků, který přes dvacet let zneužíval malé chlapce a dostal trest jen osm let ( rozsudek zatím není pravomocný ), je vážně výsměch všem zneužitým dětem, i jejich rodičům.
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-pres-20-let-zneuzival-male-chlapce-radil-dalsim-jak-se-pres-krouzky-dostat-k-detem-dostal-osm-let-40443822
A bohužel to není první případ.
Myslím, že se ta nešťastná zákonná definice, co je a není zneužití, se již předělává, aby tito agresoři nedostávali tak směšné tresty.
Agresora, který zneužije dítě či jiného člověka neomlouvá nic!
A to ani tehdy, když zneužije člověka třeba "jen" psychicky a emocionálně. Neomlouvá ho ani porucha osobnosti či jiná patologie!
Dospělý člověk se může formě jakéhokoli zneužívání bránit a i on to někdy bohužel nezvládne.
Naletí jiným, kteří předstírají, manipulují, lžou, emočně vydírají či různě emočně trestají.
Většinou jsou obětmi lidé, kteří zažili v dětství nějakou formu zneužití a pak se neumějí v dospělosti dostatečně bránit a nastavit hranice.
Za děti jsme zodpovědní všichni.
Rodiče, učitelé i společnost obecně. Máme je prostě chránit.
I já jsem v dětství zažila určitou formu pokusu o sexuální zneužívání. Byla jsem asi 11 ti leté dítě.
Naštěstí mi včas došlo, že to o co se chce pokoušet "milý" soused od známých není úplně v pořádku a přestala jsem tam chodit.
Rodičům jsem to řekla až v dospělosti.
Daný soused byl prý známý pedofil a já jsem naštvaná, že mě toho rodiče neuchránili, když to prý tenkrát věděli, že soused je pedofil.
Divím se, že mi rodiče dovolili tam vůbec chodit.
Hodný soused, který vás učí střílet ze vzduchovky a jezdit na traktůrku do lesa, prostě akční dítě zaujme.
My dospělí, ale můžeme změnit hodně.
Hlavně být všímaví a pokud se nám něco nezdá a přijde divné, tak ochránit nejen své děti, ale i ty jakoby cizí.
Nebát se zazvonit na sousedy, když pořád slyšíme dětský pláč, nahlásit věc ve škole, na policii či sociálním úřadům.
Nakonec bych ráda všem agresorům vzkázala.
Nevyhráli jste!
Jste ubozí, duševně nemocní a jděte se léčit !
