Je zhruba po půl šesté ráno a já vyrážím. Neběhám dlouho, asi 2 měsíce a přesněji řečeno nabírám kondičku, abych tomu běh mohla říkat. Jsem sportovec tělem i duší, ale strašně dlouho jsem nic nedělala. Bolest a smutek, kterým jsem si prošla, mi sebral veškerou energii a běh mi ji najednou začal zpět dávat.
Možná to s motivací k běhu mám lehčí než jiní, protože bydlím kousek od Ladronky. Miluji tu zeleň a klid během rána či večer. Chladnější počasí docela vítám, protože trénovat i v 6. hodin ráno na Ladronce bylo díky neskutečnému vedru náročné. V pohodě uplavu kondičně jeden kilometr v bazénu a s během jsem věděla, že to bude horší. Prostě nestačí vyběhnout a dát 5 km. Koupila jsem si knihu o běhání a nadšeně jí přečetla. Začala jsem strečinkem, chůzí, chůzí s hůlkami a postupným joggingem.
Už jenom chůze s hůlkami dá člověku zabrat a paradoxně jste ve větším tempu než bez nich. Důležité je dostat se do slušné kondice a postupně si přidávat, aby se ze mě běžec opravdu stal. Dneska už zhruba uběhnu pět kilometrů, i když s menšími přestávkami. Vím jak před během jíst, učím se dýchat a cítím se volně.
Cítím se strašně volně a krásně a hlavně to nechci vzdát. Občas kolem mě proběhnou ti vytrénovanější, ale mě to nevadí, přece jenom jsem teprve na začátku.
Nevím, zda se zvládnu úplně připravit na Run for Prague 2013, ale vzdávání rozhodně nemám v povaze.
Díky běhání se zase vracím postupně do života..
