Včera měl premiéru nový český film Decibely lásky. I já jsem si nejdřív myslela, že jde o volné pokračování filmu Discopříběh 1 a 2. Klidně se přiznám, za komunismu moc hudebních filmů nebylo a i já jsem ho hltala v televizi.
Následně jsem pak bušila do klavíru i některé písničky z filmu a vyzpěvovala " stmívá se a já, sjíždím výtahem" z písničky Máma. Mimochodem myslím, že jedné z nejlepších z Discopříběhu.
Je fakt, že Ruda Hrušínský nejm. se mým idolem nestal, ale Discopříběh byl prostě kultovní film.
Miluji hudbu, kterou se snažím dělat a filmy, které jsou mou vášní.
Bohužel po listopadu, místo sledování českých filmů, dám vždy přednost těm zahraničním, hlavně americkým.
Hříšný tanec jsem v mládí viděla snad stokrát, stejně tak Flashdance. Taneční filmy z jednoduchým příběhem a kultovními hity, které se staly legendami.
Na film s písničkami Michala Davida se zatím nechystám.Neodradily mne ani tak kritické rcenze, jako spíše ukázky a jednoduché rýmy ve stylu " čuměj, čuměj nekoukaj."
Myslím, že natočit dobrý hudební film je kumšt a u nás takové filmy chybí. Nejen kvůli nedostatku kvalitních autorů, ale myslím, že kvůli době, ve které žijeme.
Jednoduché příběhy o lásce, která překonává překážky jsou sice klišé, ale při dobrých scénářích se z nich stávají hity. Hrdinové věří svému americkému snu a snaží se ho realizovat a divák jim skrytě fandí.
Jenže my žijeme v Čechách a na americký sen moc nevěříme. Věci vidíme spíš negativně a snažíme se žít v realitě, která je někdy pěkně těžká.
Možná se mýlím, ale já si stále myslím, že český film na poli komedie či romantických filmů neumí moc uchopit dnešní dobu. Jistě, točíme dramata, hodnotíme minulost, ale dobrý romantický a taneční film nám moc nejde.
Za komunismu hodně věcí nebylo a chybělo. Lidé i filmaři se pohybovali v určitých hranicích, které jen stěží šly překročit.
Tento nedostatek byl pro filmovou poetiku myslím výhodou.Oddechové filmy bavily, nešlo zas tak o vydělávání peněz, jako se spíš umělecky realizovat.
Dnešní filmy jsou o penězích a výdělcích a my Češi, tak málo věříme svým snům.
V diskusích hudbu Michala Davida strháme nemilosrdně, z filmu si utahujeme, protože se asi vážně nepovedl.
Jenže, copak hodně z nás nevyrůstalo na písničkách Davida, Diskopříběhu a dalších oddychovek?
Hltala nás to většina, proto koncerty s minulými hity, Michala Davida dnes tak dobře živí. Nejen, že nostalgie se dobře prodává, ale Michal David je dobrý hudebník a složil dost dobrých písní i muzikálů.
Jistě, jeho současnou popovou tvorbu nemusím a Colu, pijeme colu si nikdy nepustím.
Jenže já mám v srdci písničky jako Máma, Pár přátel stačí mít apod.
Jsou to mé dětské vzpomínky, provázené i písničkami Michala Davida.
To je asi důvod proč do jeho současného hudebního počinu nebudu kopat.
Cítila bych se jako pokrytec, který plive na své dětství.
