Bůh je často milosrdnější, než my sami..

Jsou velikonoce a Biblí se po hlavě nebiju, ikdyž jsem nešla do kostela či sboru. Vlastně už jsem tam dlouho nebyla.

V sobotu mi v poště přistane kázání od kolegy kazatele a já nedočkavě otvírám email.Ten poslední byl o jistotách.Bylo by lehké o velikončních svátcích napsat, že mne křesťanovi stačí ta jistota jedinná. Ano Bůh je ta nejpevnější jistota,ale stejně se jako ostatní věřící snažím světsky zabezpečit. Práce, finanční rezerva, přátelé, zdraví apod.A pak se najednou některá z jistot zhroutí. Přijdete o práci, přátelé zklamou a zdraví už není, co bývalo. Pokud vás život párkrát srazí na kolena, tak máte pocit, že najednou už nevstanete. Můžete se srovnávat s těmi rádoby úspěšnějšími nebo si v duchu nadávat, jak jste vše zvorali. A někdy mezi ranními slzami vám to dojde. Bůh nás každého stvořil jako originál a i naše slzy dokáže použít ve svém pozemském plánu. A právě on je ta nepomíjející jistota před kterou se často skloníme, až když jsme na kolenou. Když se nám totiž všechno daří, tak ho naše vlastní ego může snadno přehlédnout.. P.S. Prosím omluvte případné chyby, psáno mobilem..

Autor: Blanka Fay | neděle 20.4.2014 8:51 | karma článku: 15,47 | přečteno: 636x