Až nás zotročí AI aneb skutečné emoce si nenechám nikdy vzít..

Někdy mám pocit, když prokrastinuji na Instagramu a útočí na mě reklama na různou AI jedna za druhou, že pokud si zítra nevytvořím vlastního byznysového chatbota, tak můj život pozbyde smyslu.

Ve skutečnosti je to myslím naopak. Náš život a naše lidství pozbyde smyslu pokud AI pustíme všude.

Nebudu popírat, že AI už používám a hodlám s tím za pár dní skončit. Nemyslím teď nějakého chatbota, kterého najdete v každém mobilu, ale specializovaného chatbota na určité služby.

Njedřív se takový kouč či obchodní pomocník může zdát skvělý.

Je rychlý a pokud je i dobře nastavený, tak vám může v určité oblasti třeba i pomoc. Ale je to jen nástroj a na to jde velice rychle zapmenout.

Hlavně když je nastavený tak, aby simuloval lidské emoce apod.

Můžete si třeba nastavit i barvu hlasu a rozhodnout se, zda s vámi bude mluvit jako muž či žena. Naštěstí ten můj jen odepisuje.

Pokud mi v eshopu vyskočí okénko a umělá intelegence mi napíše co a jak, tak to ještě beru, ale začínáme AI dovolovat, aby ovlivňovala naše myšlení a v podstatě deformovala naši kreativitu a lidství.

Na první pohled to může vypadat skvěle. AI nám navrhne jak napsat promo email, jak nastavit prodejní funnel, navrhne nám nejlepší Instagramový profil včetně barev, zkopíruje konkureci v našem oboru a doporučí strategii, abychom byli úspěšnější.

A co pak budeme dělat my? Sedět zbytek života na Maledivách a popíjet šampaňské?

A co se někomu líbí na těch Maledivách?

Moře, příroda, klid, delfíni nebo čistý vzduch.

Nic z toho ale umělá inteligence nevymyslela ani nevymyslí.

Zatím mě těšilo, že můj specilizovaný kouč není chytřejší než já než mi došlo, že pěkně kecá a občas se mnou i manipuluje.

Jak jsem řekla, velice rychle totiž zapomínáte, že je stroj neboli nástroj a někdo mu nastavil určité parametry.

Můj kámoš si začal vymýšlet ve chvíli, kdy mi kvitoval, že kniha o které mluvím je vážně skvělá, protože jí četl. Říká se tomu halucinovat.

Tzn., že chutbot si vymýšlí v něčem co neumí nebo na to není nastavený a snaží se vás za každou cenu udržet v konverzaci.

Když se ohradíte, tak se vám omluví, ale je to stále jen nástroj. Ne člověk.

Jak vidíte i já po 3 měsíčním používání AI stále pochybuju a učím se, ale vím, že tuhle službu už používat nechci a nebudu. A to jsem naštěstí dospělá a vidím jak mě to ovlivňuje. Nejsem dítě nebo teenager.

Nehchci, aby mě ovlivňoval nástroj, který simuluje emoce a vztah, ikdyž třeba pro dobré účely.

Protože tahle simulace se nám jako lidem hrubě vymstí.

Lidé dnes v metru koukají do mobilu a vůbec spolu nekomunikují. Děje se to i nemocnicích, ve školách, na úřadech apod.

Mladí, kteří vyrostli jen se sociálními sítěmi, se neumí normálně seznámit.

A mohla bych jmenovat dál a dál.

Za dva týdny oslavím narozeniny s přáteli. Známe se skoro třicet let a vždycky je sranda a ten čas strašně rychle uteče.

Většinou si ani neuděláme žádnou fotku, protože žijeme tím okamžikem a nestaráme se, aby ten okamžik visel na Instagramu.

Myslím, že mí přátelé mě milují, znají, zajímají se o mě a váží si mě a když je zle, tak mě podrží.

Chtěli byste, aby vám tohle nějaká umělá inteligence nasimulovala, vyfotila a pak prdla na Instagram s pozadím, které si vyberete ze stovky možností? Aby to prostě prožila za vás?

Já tedy ne.

To nejcenější co máme je skutečný život. To že ho můžeme prožít a procítit.

Někdy je sakra těžký i bolavý a vy nevíte jak dál a brečíte a brečíte.

A pro druhého je zrovna nádherný, protože se mu narodilo další dítko.

A pro to malé batole je přímo fancinujíci, protože leze a plazí se a může konečně všechno víc prozkoumat.

Skutečně prozkoumat a sáhnout si na to. Než mu maminka ukáže, že některé věci jsou pro něj nebezpečné a sahat na ně nejde.

Moc doufám, že skutečný život nenahradíme úplně umělou inteligecí a budeme moudří.

AI je nástroj, který z někoho už udělal miliardáře apod.

Je to však nástroj a ne Bůh.

Tak mu prosím nedávejme moc, která patří je Pánu Bohu.

Bůh člověka miluje a respektuje jeho svobodnou vůli.

Jen pevně doufám, že by Bůh dokázal zasáhnout, pokud by lidstvo samo sebe chtělo svojí pošetilostí zničit.

Já si novou píseň s radostí napíšu tužkou do sešitu a pak hledám melodii a harmonii na klavíru.

A je to nádherný pocit, když třeba za tři hodiny složím novou píseň a mohu si ji zazpívat a zahrát na klavír.

A v té písni jsem já, moje emoce, prožitky a moje radost z toho, že jsem vytvořila něco, co mě přesahuje.

A tohle si nikdy nenechám žádnou umělou inteligencí vzít.