Na plovárně

Elenka: Petr je z toho celý špatný. Elka: No to se mu nedivím. Elenka: Chápeš, vždyť ti jeho rodiče byli spolu 25 let ve šťastném manželství. Elka: Hm, jak to můžeš vědět, že to bylo šťastné manželství, tys tam byla taky? Elenka: Ne, nebyla, dobře, možná, že nebyli jen šťastní, ale Petr o nich vždy vyprávěl jako o idilickém páru. Elka: Hm. …............

Elka: Spíš by mě zajímalo, na co sbalila toho o 20 let mladšího milence. Jak ona vlastně vypadá? Jako šmrncovní čtiřicítka? Elenka: No asi celkem jo. Nehádala bych jí 46. Je taková upravená, řekla bych jí i o pět let míň. Elka: Tak to jo, ale stejně. Představ si, jak přišla za svým manželem: „Víš zlato, já už tě nemiluji, někoho jsem potkala, je mladší, krásnější, ještě před nedávnem sledoval Medvídka Pú a teoreticky by to mohl být i tvůj syn." Elenka: Haha, ty jsi hrozná. Elka: A můj taky. Elenka: Nech toho, to je nechutné. Elka: No to je, zvláštní je, že když by to bylo obráceně, že by on ji opustil kvůli o 20 let mladší holce, nikdo by z toho vědu nedělal, ani my bychom to tolik neprobíraly. Všichni by jen řekli: "No jo, to je smutné, chudák ženská", ale nikdo by se nad tím moc nepozastavoval. Elenka: To jo, pak, že je nějaká rovnoprávnost... Elka: No to naštěstí není. Elenka: Ale on to nakonec Petr nějak zvládne, se vybrečí, jaká je jeho máti prostopášnice a bude mu dobře. Elka: Mm, to mi připomíná, potřebovala bych se vybrečet. Elenka: Tak se vybreč. Elka: Jenže to mi právě nejde, nějak na to nemám čas a když mám čas, tak už se mi pak nechce. Je to začarovaný kruh. Já bych brečela, až bych brečela. Elenka: Pusť si nějaké smutné písničky. Elka: Jo, to udělám, anebo si pustím nějaký krutopřísně dramatický smutný film. Elenka: Půjdem? Aby nám neujel ten bus...