Přetáhl jsem pejska holí.

Běžím si v pohodě po čerstvém sněhu na běžkách a vidím tlouštíka s podvraťákem v mém směru. Hvízdnu. Pejskař se na mě nerudně podívá, ale ani náznak, že by psisko dal na vodítko.

Karikatura na zakázku pro jeho pána.karikatura.cz LADISLAV BLAHÁK

Říkám si, že jde asi o klidné zvíře a nezměněnou rychlostí nesourodou dvojici míjím. Za sebou akorát slyším naléhavé volání jakéhosi psího jména a následně agresivní útok psa s vyceněnými zuby a hlasitým štěkotem za mým zadkem. V té chvíli je neschopný páníček tak třicet metrů v závěsu za svým rozběsněným mazlíčkem. Kvalitní hůlka běžkařská zasvištěla vzduchem a se zvukem plácačky na koberce přistála na psím hřbetě. Štěkot se změnil v hysterický mutující řev, ale hůlka jakoby mezi námi vytvořila zeď. Zákeřný čokl se jen snaží pouštět hrůzu a občas si zakničí. Asi má jelito. Zato rozzuřený páníček se blíží s křikem neméně hysterickým. Už se na něj těším. Tou hůlkou měl totiž správně dostat on! Raději vystoupím z běžek. Mám proti sobě dva vzteklouny s pěnou u huby. Pes s podporou blížícího se pána zkracuje vzdálenost, v očích nepříčetný výraz. Cvičně švihám hůlkou a kříženec pouliční směsi získává zpět ztracený respekt. Zato tlusťochův řev přeskakuje do fistule a za hlasitého funění vyhrožuje žalobou a bůh ví, čím ještě. Protože už mě přešla zlost, vyčkávám s úsměvem a hůlkou v mírném bočním nápřahu. S úsměvem, protože celá scéna stojí za to. Umaštěný tlouštík přisupí na místo a něco v mém úsměvu a postoji mu říká, aby se nepřibližoval. Má recht. Švihl bych ho po zádech. Chlapík ztratil páru po vyplivnutí asi stovky nadávek a čumí, co já na to. Říkám mu, že když tudy chce chodit se psem, který je spíš jeho pánem, musí ho mít přinejmenším na vodítku, aby neohrožoval ostatní. Jeho argument byl opravdu nevyvratitelný. Na stavbě této cyklo-stezky se prý podílel a je prý myšlena především pro psy. A to sám vyslovil název cyklo-stezka. Věřili byste tomu? Marnou snahu, vysvětlit mu situaci vzdávám, když přibíhá manželka. Bez dalších slov pokračujeme v trápení těla na běžkách. Krásná zábava.

Jen další nebezpečný pejskař, co nemá vládu nad svým čoklem, ale naopak. Hloupá arogance té jeho pravdy z něj dělá obecné nebezpečí a každému bude tvrdit, že jeho pes ještě nikomu neublížil. Všechno je jednou poprvé a může to být dítě, co jede na kole, protože tak v psovité šelmě evokuje prchající kořist.

Shodou náhod při psaní slyším zprávu, že otec nasadil život při záchraně svého čtyřletého synka. Dítě bylo pokousáno, ale otec zasáhl včas a naštěstí psovi, co utekl svým majitelům a napadl chlapce, podřízl krk. Podle mě si zachránce zaslouží ocenění za hrdinský čin, zato majitel zasluhuje kriminál.

Po revoluci k nám dorazila svoboda i v tom, že můžeme za určitých okolností vlastnit střelnou zbraň. Neviděl jsem k tomu pro sebe důvod. Teď už ano a protože mám psy rád, budu střílet jen bezohledné páníčky. Aspoň do nohy. Měli by to oficielně povolit. Věřím, že rozpoznáte, jak co myslím a to i fór.

Jaká je vaše zkušenost?