Už nevěřím…

Můj článek nebude komentovat konkrétní události posledních dnů, jistě by bylo o čem psát. Chci se vyjádřit k blížícím se volbám, k politické kultuře a mé bezradnosti.

Nejsem nějaký pamětník, ale jsem schopen v určité míře vnímat politickou reprezentaci od roku 1989 a hodnotit jejich výkony. Za těch cca 20 let se vystřídalo v politice mnoho lidí. Čas je odnesl, tak jako přinesl a přinese nové. Již si málo kdo z nás vzpomene na všechny dosavadní politiky, jejich práci a vystupování, které je možno hodnotit s odstupem času. Vzpomínám si na mé nadšení z Václava Havla a jeho hesla „pravda a láska musí zvítězit na lží a nenávistí“. Plně jsem se s tím ztotožnil pln očekávání.  Také na Václava Klause, jako muže který ví co dělá, a naváže na naši prvorepublikovou průmyslovou tradici. Jak já byl nadšen a ochoten si utáhnout opasek… Ruku v ruce přišli reformátoři typu Stehlík, Saudek, Kožený, Čermák a jim podobní. Nehleděl jsem na tyto „kaňky“ a stále věřil a byl jsem ochoten…

Přicházeli další silné osobnosti, měly vize a představy, které zněly logicky a tak nebyl důvod jim stále nevěřit. Pokračovala i invaze rádoby reformátorů a s nimi další černé „kaňky“. Financování politických stran, daňové úniky, LTO, krize bank, kampeliček a kdoví co ještě (jak moc zapomínám…) a spravedlnost? Jak ta byla slepá…

Chtělo to změnu. Já byl také pro. S nadšením jsem sledoval hesla nové vlády „padni komu padni“, „čisté ruce“ apod.. Za těmito hesly přicházeli Kavan, Grégr, Šlouf, Tvrdík, Svoboda, Buzková, Gross a davy dalších. Neustále se mě snažili přesvědčit, že má víra je marná. A že se snažili dost. Marně. Volbami v roce 2006 jsem jim utnul „tipec“ a těšil se. Těšil se a věřil.

Zřejmě se opakuji, ale přišli nový reformátoři. Topolánek, Langer, Bursík, Kalousek a … však je znáte. A s nimi Dalík, Tlustý, Řebíček, Čunek… Já věřil, byl trpělivý a čekal. Ale oni opět dělali vše proto, abych již přestal věřit. Věřit ve slušnost, spravedlnost, pokoru. Věřit v zákony této země a věřit, že je na každého stejný metr. A více co? Byli to dobří „pracanti“. Odvedli dobrý kus práce a povedlo se jim to. Již nevěřím. Nevěřím v reformátory a jim podobným, nevěřím tomu, co kdo z představitelů této země říká, nevěřím jim ani nos mezi očima. Co jeden den platí, druhý den jakoby nebylo. Počínaje regionálními politiky, konče vrcholnými představiteli tohoto státu a justice (ať žijí výjimky ..).

Má to i pozitivní stránky, prozřel jsem. Již jim nevisím na rtu, jejich slova i činy se dají předpovídat a tím pádem hodnotit s rezervou, nadhledem. Víra se ztratila. Mám mezi nimi jasno. Jediné co mě trápí, že nemám jasno co s nadcházejícími volbami…