Diskriminační benefity.

Pokud nějaký benefit ve formě roční jízdenky pro první třídu za 250 korun pobíráte, nečtěte dál, mohla by vás trefit pepka. Ostatní benefitaři raději také nepokračujte.

Hodlám se totiž zabývat tím, jak je možné v demokratické společnosti vzývající lidská práva a rovnost šancí na trhu práce podporovat praxi, že jistá část obyvatel pobírá zcela bez zásluhy od svých zaměstnavatelů řadu různých požitků buď zcela zdarma nebo za nemravně nízké ceny, zatímco si tyto výlohy zaměstnavatel dává do nákladů a neplatí z nich žádné daně.

Obvyklým způsobem myšlení civilizovaného, ale i zcela nevzdělaného člověka je posuzovat, zda za svoji práci pro společnost dostává stejnou mzdu jako každý jiný na stejném pracovním místě. Pokud tomu tak není, cítí to nutně jako sociální nespravedlnost. Zde můžete namítnout, že přece uhlí zdarma a jízdenky s drastickou slevou přece dostávali železničáři již za císaře pána. Ano, máte pravdu, ale tehdy tomu bylo proto, že tato státní politika byla vedena cílem vytvořit elitní, spíše vojenskou než civilní organizaci zajišťující dopravu, která byla považována v té době za strategickou záležitost vojenského významu. Zdůrazňuji slovo "elitní", což se například dnes o železnici nedá tvrdit a o strategickém významu železniční dopravy nemá cenu hovořit vůbec.

Zásadní problém dnešního poskytování benefitů jen pro zaměstnance je právě v té nerovnosti. Z jakého důvodu si nemůže pořídit za zlevněný peníz obědy třeba malý živnostník (v roce 2009 bylo evidováno 746 389 OSVČ v hlavní výdělečné činnosti !!!) nebo členové malé rodinné firmičky, kteří by tak jen dávali z jedné kapsy do druhé? Pracují snad méně než zaměstnanci zadlužené a dotované železnice nebo zaměstnanci krachující ČSA či naopak profitujícího a loupeživého ČEZu?  Jestliže právě ČSSD a KSČM tak často hovoří o budování sociálního státu plného sociálního smíru, tak proč  zuřivě hájí práva benefitářů? Důvod je samozřejmě jediný: ČSSD i KSČM shánějí voliče kde se dá. Podněcováním stávkového hnutí přes socanské odborové předáky se snaží vyvolat ve státě rozkol mezi zaměstnanci podniků pobírajícími benefity a těmi ostatními.

Místopředseda Svazu odborářů služeb a dopravy Zdeněk Fojtík si libuje: "Je mi líto, že lidé velice rychle zapomněli na slastný pocit generální stávky v prosinci 89, kdy po dlouhých letech měli možnost tuto vymoženost využít a učinili tak i přesto, že stávka v té době nebyla zákonná. Velice rád konstatuji, že pouze využíváme té nádherné možnosti dané nám Ústavou". Skutečně soudruhovi Fojtíkovi ten slastný počit závidím. Je to něco, co osoba samostatně výdělečně činná nemůže zažít.

Zábavné na celé věci je, že loni na podzim poslanci ČSSD i KSČM hlasovali pro zdanění benefitů. Proč ale? Tehdy totiž Evropská komise vyžadovala, aby v případě benefitů byla základem DPH vyšší částka neboli "cena na trhu obvyklá". Až později se zjistilo, že do definitivního textu unijní směrnice se opět dostala obvyklá kulantní "bruselská" formulace v tom smyslu, že jde o možnost, ale nikoliv o nutnost. Je zvláštní sledovat, jak socani a komunisté poslouchají na slovo bruselskou socialistickou administrativu. Stále jen pozorně čichají, jaké větry z Bruselu proudí. Jedná se nepochybně o návyk z dob, kdy měli svůj rypák nasměrovaný do Moskvy.

Ano, odborářští bossové a jejich "řídící" politici konají podle hesla "čím hůře, tím lépe pro naši věc". Až se nebudete moci zítra dostat vlakem či autobusem do práce, nechť vám to připomene, koho máte v červnu volit. Či spíše, koho určitě volit nemáte.