Zlodějna je v nás.

Pár měsíců po sametové revoluci, kdy panovalo opojení z nečekané výhry, se zdálo, že máme politiky, kteří chtějí vládnout ku prospěchu obyčejných lidí.

Pak přišla nevyhnutelná kocovina a s ní tunelování, kuponová privatizace, ropné aféry, lihové aféry, pozemkové aféry, podivné státní zakázky, podivné služební cesty a mohl bych dlouho pokračovat. Zlodějnu máme totiž v genech. Pamatuji, že ve vsi, kde máme chalupu, navečer vyorali brambory, aby je brigáda z gymnazia mohla hned od rána  sbírat. Soused se jako první nebál, a netrvalo dlouho, sbíral každý, komu se to doneslo. Tak to určitě bylo i po sametovce. Jeden se osmělil a ostatní, aby jim to nebylo líto, se přidali. Jen místo cizích brambor sbírali cizí milióny. Nevadilo mi to u brambor, nevadí mi to u miliónů. Vadilo by, kdyby soused, který do sklepa natahal minimálně čtyři pytle, oprášil kalhoty, opláchl ruce u pumpy  a na návsi začal vést chytré řeči, že krást se nemá. Vesničan věděl, na rozdíl od našich politiků, že by vypadal jako vůl.