Zase mi přidali.

Pes se opřel tlapami o pletivo, odkryl zuby a zuřivě se rozštěkal. Vystrašená pošťačka mi nejnataženější rukou podala přes plot noviny a dopis.  Za moment, z bezpečného odstupu, zakřičela, že zvýšení důchodu by mohlo být přijato přátelštěji.

Pes reagoval jako národohospodář. Ani já nad dvěma stovkami nejuchám. Nechápu, proč nám přidávají, když chybí peníze na důležitější věci. U jedince se těch pár stovek měsíčně ani nepozná, ale celkově to ročně udělá 6 miliard a nejde jen o tu sumu. Zvýšila státní dluh a při pětiprocentním úroku nás bude všechny následující roky stát dalších 300 miliónů. Dokud se nesplatí.

Sednul jsem k novinám a čtu, že Písek přišel o 7 miliónů dotace. Byl potrestán za to, že zakázku odhadnutou na 17 dokázal usmlouvat na 10 mil Kč. Místo poklepání na rameno, mu příslušný úřad slíbenou dotaci sebere. Příště šetřit určitě nebudou.

Kocourkov hadr. Je tolik věcí, které by bylo třeba vyřešit, abychom se znovu zvedli. Mně by se třeba líbil zákon na prokázání původu majetku. Zrušení dotací. Zákaz podnikání firmám sídlících mimo území republiky. Nekompromisní  výpovědí trestat "omyly" státních zaměstnanců, kdy nakupují nesmyslně draho a prodávají nepochopitelně lacino. Trestat vzápětí a kde bič chybí, rychle si ho zákonem udělat. Stát by měl přestat dělat chůvu.

Když jsem obálku i dopis házel do koše, všimnul jsem si razítka s poštovným. Bez padesáti haléřů 10 Kč. Za informování důchodců vyhodil stát 25 miliónů. Zbytečně. S lednovým důchodem by stejně každému došlo, o kolik je na tom lépe. Že je to prkotina? Co je 25 melounů proti schodku státního rozpočtu? Pouhá pětitisína. Jenomže kolik dalších takových "prkotin" naši nehospodární státní úředníci za rok provedou? Spoustu. Některé rutinně, jiné z prospěchářství.

Vy, tam nahoře, pochopte, že na radikální šetření je nejvyšší čas. Začněte u sebe a pokračujte, dokud se v rozpočtu nesrovná poměr mezi příjmy a výdaji.