Z bodu A do bodu B.

Znáte to, já vím. Na podobné traumatizující slovní úlohy se nezapomíná. Potkal jsem se s nimi nejdříve v roli nechápajícího žáka, potom jako přemoudřelý otec a nyní je řeším s třináctiletou vnučkou.

Na základní školu jsem chodil v šedesátých letech, kdy byl pionýrský šátek na krku důležitější, než vědomosti v hlavě. Na matematiku jsem měl učitele za války vězněného v koncentračním táboře. Pamatuji si, že jsme ho neustále zlobili a z hodin matematiky mně z jeho výkladu utkvělo v paměti, že ti, co na svobodě trpěli nějakou nemocí a měli štěstí, že v koncentráku neumřeli, tak si tam, díky chudé stravě, nemoc vykurýrovali.

Mého syna  měla na matematiku učitelka. Ani ona v něm neprobudila o tento předmět zájem a když v šesté třídě přinesl o pololetí na vysvědčení 6 dvojek a jednu 3, a tu právě z matematiky, přistoupil jsem k doučování. Po návratu ze školy jsme zasedli k učivu a řešili příklady " z bodu A do bodu B vyjel autobus rychlostí 60 km/h. Po půlhodině po něm vyjel z bodu A do bodu B osobní automobil rychlostí 90 km/h. Za jak dlouho ho dojede?" Za půl roku si opravil 6 známek a přinesl dvě dvojky.

Loni na podzim projevila vnučka, navštěvující sedmou třídu, odhodlání zkusit přijímačky na gymnazium a jestli bych jí nepomohl s přípravou. Zasedli jsme k příkladům a ejhle, opět ten samý příklad. Autobus vyjel z bodu A...... a znovu ten nechápající výraz v obličeji.

S hrůzou jsem zjistil, že na školství se od mého mládí změnilo jen to, že nemusí nosit pionýrský šátek. Hlavně nepochopilo, že jeho posláním je probudit v žácích chuť k učení a schopnost myslet. Výpočty sčítání, odečítání, násobení, dělení, které jsme my řešili zpaměti si musí psát a  místo uvažování, výsledek nebo postup řešení hádá. 

Mám za sebou tři měsíce občasného doučování a vidím náznaky zlepšení. Přesto, že nejsem pedagog dovolím si zvolat:

Pani učitelé!

Pokud na vás zírají znuděné, otrávené tváře žáků, přerušte výklad a zbytečně se neunavujte. Jsou přepnutí na myšlení alfa a jejich mozek nebere. Řekněte nějaký fór, nechte je udělat pár cviků na protažení svalstva, nebo otevřte okno, ať je probudí svěží vzduch.

Bez zájmu o probírané téma se v encefalu nezapne hippokampus, bez kterého váš výklad jde jedním uchem dovnitř a druhým ven.

Jako nenaléváme tekutinu do úzkého hrdla láhve přímo z vědra, tak není možné rychle dostat do mozku dětí  vědomosti. Nepochopená látka se nabaluje jako sněhová koule a dítěti učební předmět znechutí. Průměrnému dítěti prospěje více opakování, než se hnát tempem předepsaným osnovami.

Slovutný pane ministře a experti ze včech těch ústavů zabývajících se vzděláváním. Dám vám jeden příklad.

Z bodu A šestileté škvrně vystartuje do bodu B. Cesta mu potrvá 12 let a každý rok se bude průměrně učit 1000 hodin. Kolik z probrané látky mu zůstane v trvalé paměti, když učebnice mají hmotnost X ?

Že se to nedá vypočítat? Zvažte osnovy, zda se dá vámi stanovená porce smysluplně vstřebat a zda i v matematice neplatí, že méně je někdy víc než hodně.