Vlastizrada.

Spáchá ji občan ČR, který ve spojení s cizí mocí či cizím činitelem spáchá trestný čin k rozvracení ČR. Před 22 lety tu bylo všechno naše, jen zastupitelské úřady patřily cizincům. Dluhy jsme neměli. Jak to vypadá dnes?

Lukrativní firmy se zajištěnou existencí vlastní cizinci. Bez vody se nedá žít. Vodovody a kanalizace vlastní zahraniční firmy. Svoz odpadů jakbysmet. Prosperující odvětví lehkého i těžkého průmyslu patří rovněž cizincům. Banky. Hypermarkety. Benzinové pumpy. I fotovoltaické elektrárny. Při pohledu z druhé strany, kolik měst v Rakousku či Německu může říci, že se jim o vodu stará česká firma? Kolik českých bank je rozlezlých po Evropě? Kolik hypermarketů v cizině je českých? Kolik pump?

Všichni si svůj trh chrání. Když Němcům začali konkurovat asijským zbožím Vietnamci, dali jim odměnu a vyhnali za kopečky.  Do Česka. Na Slovensku ztížili život Romům, že raději odešli. Do Česka. Všude je bližší košile, než kabát.

U nás ne. Tady, jednoduše řečeno, politici všechno zpackali. I kdyby nakrásně za pár let krize odezněla, nám to nepomůže. Od nás na všechny strany už po tisíciletí vytéká voda. Teď ke známým řekám přibyly potoky odtékajících peněz. Některé tečou jako Nisa po povrchu, jiné jako Punkva pod zemí. Voda se k nám koloběhem vrátí. Peníze ne.

Zisky zahraničních firem tečou do mateřského vemene, ze kterého my sát nebudeme. České firmy se stěhují do daňových rájů. Nakradené peníze do zahraničních bank. Když zloději dostanou echo, že se po nich jde, stěhují se za nimi.

Sobeckou hrabivostí z nás politici udělali žebráky. Příští rok přijdou úroky ze státního dluhu na 100 miliard. Co všechno by se za ně dalo pořídit. Kolika lidem by zabezpečily práci. Napřesrok si za ně nepořídíme nic. Spadneme do hlubších dluhů.

Karty rozdávají naši politici. Nám dávají takové, že nejsou ani na betla. Naše ústava říká "My, občané ČR jsme odhodlání střežit a rozvíjet zděděné hmotné bohatství ČR". To, jak se chovají politici je jasně protiústavní a tím vlastizrádné.