Úroky ze školného.

Stát chudne a hledá, kde ušetřit. Po poplatcích ve zdravotnictví přichází na řadu školné. Vládnoucí politici však nechtějí přijít o voliče. Tak ministr Dobeš přichází s návrhem, že by úroky z půjček na školné hradil bankám stát. Vlk by se nažral a s citem ožraná koza nechcípla.

Vysoké školy jsou financovány státem a spolknou ročně plno peněz. Část z nich chce stát přesunout na studenty. To pokládám za rozumné. Má-li mne něco stát peníze, dobře uvážím, zda na to mám a bude-li to pro mne užitečné. Čím víc mne ta věc stála, tím víc si ji i vážím. Školné vyřeší i eventuelní ztráty způsobené odchodem vystudovaného mimo republiku.

Některé rodiny na to však nemusí mít. Proto přichází do úvahy půjčka. Lidé si půjčují na větší hlouposti a zbytečnosti, než je studium a banky z toho mají velké zisky. Snad už žádná není česká a proto jejich zisk, podobně jako deště spadlé na naše území, odtékají přes kopečky. Není důvod dnešní průtok, už tak dost vysoký, zvyšovat.

Proto by měl stát půjčky studentům poskytovat sám. Prostě část peněz, které stejně do školství pumpuje, procedit přes chudší studenty.  Ti by se stali jeho dlužníky. Po ukončení studia by státu půjčku začali splácet. Bezúročné půjčky ale nikdy. Dotované věci svádí ke kulišárnám. Úrok musí odpovídat obvyklé úrokové míře. Jinak si budou brát půjčku i studenti, kteří by ji jinak nepotřebovali.