Troufalý pohled na drogy?

Vláda hodlá stanovit, jaké množství drog je možné legálně držet. Vychází z principu svobody osobnosti. Chceš si ničit drogami život? Prosím. Ale měj u sebe jen tolik, kolik sám ke zblbnutí potřebuješ. Dovedu si představit

drogového dealera na Náměstí republiky, který bude, v případě kontroly, lovit přesně stanovené množství po kapsách a po prodeji si ho zase doplní ze zdroje.

Proč už drogy rovnou v množství pro osobní spotřebu závislákům neumožnit legálně koupit? Proč vadí státu drogy víc než  alkohol či cigarety?  Ze strachu o zdraví spoluobčanů to nebude. Těžký alkoholik je stejná troska jako narkoman a o vlivu kouření na zdraví si lze přečíst na každé krabičce cigaret.

Zatím se v boji proti drogám nepostoupilo ani o píď. Co by asi nastalo, kdyby se prodávaly v lékárnách? To, co po volné směnitelnosti koruny. Jak tehdy skončili veksláci, tak stejný konec by potkal drogovou mafii a její dealery. Stát  by mohl, za peníze získané z jejich prodeje,  financovat léčebny drogově závislých.  Závislákům nejdříve drogy prodat a pak je ze závislosti léčit? Že je to nemorální? Je to stejné, jako v případě alkoholu a cigaret. Jen rozdílem, že v druhém případě se dá argumentovat vzácnými jedinci, kteří prokouří celý život, k tomu chlastají jak americkej džíp a umřou sešlostí věkem v devadesáti.

Drogy jsou nebezpečnější. Propadá se jim za mnohem kratší dobu. Následky jsou tragické. Proto se také jejich prodej, na rozdíl od alkoholu a cigaret, trestá. Efekt? Nula. Tak se zpřísní  zákon. Výsledek? Nula. Zmírníme zákon. Nula. Další geniální nápad. Nula.

Pak odpověď na otázku, jestli se nám daří drogový problém řešit, zní NE. Drogy se prodávají, mafie bohatne, oběti se množí, léčebny plní, státní kasa chudne.

Volně prodávané drogy ztratí příchuť dobrodružství a zakázaného ovoce. Počet konzumentů nestoupne, ale klesne.