Trosečníkovo poselství.

Žil osamocen na přelidněném ostrově. Ohlušen řečí, které nerozuměl. Přeplněn posláním. Do moře házel zapečetěné láhve. Alkohol vypil a nahradil poselstvím. Mělo zachránit svět.

Rozbouřené vlny láhve rozbíjely o molo chránící ostrov před příbojem. Jen jedné hranaté, od whisky Ballantines, se v příznivé chvíli podařilo proklouznout. Po dlouhé pouti oceánem přistála na pobřeží neznámého ostrova v nánosu opadaných květů ibyšku. Našli ji domorodci, kteří sklo nikdy neviděli. Vyrobili pozlacené křeslo s měkkými polštáři. Do nich zapečetěnou láhev položili a chodili se jí klanět. Při měsíčním úplňku ji vozili ukazovat na sousední ostrovy. Byly daleko bohatší než ten, na kterém přistála. Přesto jejich náčelníci žasli.  Třebaže měli zlato, stříbro i drahé kameny, něco tak zvláštního dosud neviděli.

Postupně se ostrov, díky lahvi, proslavil. Ti, co ji byli nejblíž, zbohatli. Dokonce víc, než dokázali s rovnými zády unést a museli se ohnout. Ostatní nechtěli vypadat rovně a ohnuli se také. Mnozí chodili tak předklonění, že si koukali jen na špičku bot. Dopředu neviděli. Ani křeslo s lahví. Stalo se, že jeden takto mimořádně ohnutý křeslo převrhl. Střípky z rozbité láhve zmizely v pobřežním písku. Papírek s poselstvím odvál vítr do porostu ostrova.

Převržené křeslo připomnělo domorodcům láhev. Chvíli hledali a pak začali truchlit. Lomili rukama, zapalovali svíčky a usedavě plakali. Špatné svědomí zklidnili prohlášením, že láhev byla diamantová. Pobřeží, kde přistála, nazvali Briliantové. Na místě polštáře z ibyšků ji postavili sochu v nadživotní velikosti a posázeli  drahými kameny.

Myška žijící v kořenech chlebovníků objevila ruličku papíru. Zatáhla ji do doupěte, pečlivě rozhryzala a vylepšila pelíšek myšičkám.