To bys koukal, Mistře Jane

Vládnul by Ti Václav jako tenkrát a kázat v Betlémské kapli bys mohl do aleluja. Nikdo by Tě neupaloval, i kdybys proklel do pátého kolene papeže, církev, prezidenta s premiérem, nejvyšším soudcem a předsedou Sněmovny a Senátu dohromady. Námětů na kázání bys měl bezpočet.

Kam se hrabe předěl čtrnáctého a patnáctého století na stejné období o šest set let později. Církev, která už za Tebe nebyla svatá, se od těch dob moc nezměnila, ale jejích učedníků jakoby naseli.

Svaté ostatky vyvažované zlatem už v kursu nejsou. Drahými kovy platíme novodobé svaté zaživa. Fotbalisty, hokejisty, golfisty, tenisty, herce.

Ani české panstvo není jiné. Jen už není ozdobeno tituly šlechtickými, ale akademickými. Za tebe se s těmi svými narodili, dnes si ty nové kupují. Bližního svého však okrádají se stejným gustem a apetitem a  porce mají mnohem větší.

Báby kořenářky s roztlučenými kozími bobky zabalenými v kornoutu a prodávanými jako přes kořeny dovezené cizokrajné byliny, schopné zázračně vyléčit všechny neduhy dnes nahradily fešně balené multivitamíny a potravinové doplňky. Zázraky nesvedou jako tenkrát a cena je nekřesťanštější.

Odpustky, proti kterým jsi, Mistře, po právu brojil, sice zmizely, ale nahradili je obhájci a úplatní soudci schopní zbavit hříchu i největší padouchy. Jsou placeni penězi naloupenými a ukradenými a kam se cena středověkých odpustků na ně hrabe.

Církev je stejně hrabivá jako za Tebe a místo, aby ji zajímalo zbožné rozjímání a úvahy, jak namnožit prořídlé stádo oveček, hašteří se o miliardy.

Nemusel bys mrznout při kázání v Betlémské kapli, ale svá kázání bys dělal mnohem většímu počtu lačných po pravdě na blogu i dnes. Seděl bys v křesle jako já teď, na kolenou měl notebook a do klávesnice by jsi datloval břitká slova. Tví věrní by tě v diskuzi chválili až do nebe, odpůrci proklínali, ale běh světa bys nezměnil. Tvé názory by nesoudili po létech na Kostnickém koncilu, ale hned vzápětí administrátoři. Sice bys mohl kritizovat papeže i církev svatou, ale nemohl bys v textu pojmenovat ani rohatý dobytek, který se dojí do dížky a krmí do držky. Ani lidu toulavému a práci se vyhýbajícímu bys nemohl říkat, tak jak bylo za tvého času běžné. Až by ti pár blogů foukli do soukromých a nahoře by se, navzdory tvým kázáním, vesele dál kradlo, myslím, že bys to zabalil a vrátil do středověku.