Tak se nám zase předvedli

Monology horší než v argentinském seriálu, grimasy a gesta na úrovni ochotnické scény. Strávili další den zbytečným plkáním před televizními kamerami a jejich představení nás přijde asi na 5 milionů korun. Měli to dělat ve dnech pracovního volna anebo ztracený den napracovat.

Někdo by se měl začít věnovat produktivitě Parlamentu. Kolik nás celkem stojí a co za ty peníze vyprodukuje. Zkoumat potřebnost a kvalitu zákonů a jak často se vrací do opravy, pardon k novelizaci.

Při poslechu projevů pánů poslanců a bylo mi fuk, jestli byli pro vydání či proti, jsem došel k poznání, že tito zástupci lidu, jsou úplně mimo mísu. Kdyby nebyli utržení od základní reality a tou je obecná averze voličů vůči politikům, nemohli by se chovat a mluvit jak před objektivy předváděli. Zvolili jsme je, aby čyři roky za nás a v našem zájmu jednali. Jaká je skutečnost? V okamžiku zvolení o nás neví. Rozdělí si koryta, přemýšlí, jak využít různých prebend, zaměstnávají rodinné příslušníky jako poradce, písařky či uklizečky, kanceláře umisťují do místností, které patři jim anebo příbuzným a vyplácí si stropy nájemného. Starost o prospěch voliče nahradila úsilovná snaha co nejvíc se za volební období napakovat.

K tomu napomáhají lobbisté, obcházející "spolehlivé" poslance s obálkami, když je na programu jednání zákon, záměrně připravený tak, aby na něm ti co platí parádně zbohatli. Před 10 lety mi jeden známý vyprávěl, že poslanec, který si za rok nepřijde na  15 milionů, je ostatními pokládán za méněcenného. Kolik to asi dělá dnes?

Tomu říkáme demokracie. Ohání se s ní všichni, kteří ji nestydatě zneužívají pro osobní prospěch. Své kritiky obviňují z útoku na ní. Davu s tímto kouzelným slovem zavírají oči a zacpávají ústa.

Všichni cítíme, že se s tím musí něco dělat a současně se jakékoliv změny bojíme. Máme strach z dalšího fiaska. Z dalšího podvedení. Z dalšího zklamání. Kolikátého už? Stačí spočítat kolik bylo "svobodných" voleb. Vyzkoušeli jsme levici, pravici, střed. Kroužkovali jsme. Čekali na zázrak od koaličních duh všemožných barev. Zkusili dinosaury i strany panenské. Politiky chudé i bohaté. Plebejské i aristokratické. Všechno nanic. Výsledkem je frustrace.

Čekáme na světlonoše, který sdělí jak dál, kudy a kam.