Tak i mně přidali

Nad Oznámením ČSSZ jsem si mimoděk vzpomněl na Amstrongovu slavnou větu, vyslovenou na Měsíci. Jen místo "je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo" jsem pronesl "je to malá částka pro penzistu, ale obrovská pro stát".

Denně mi přidali necelé 2 Kč. Za to není ani rohlík. Měsíčně celých 51 Kč. Brokolici, květák, či kilo kuřete.  Ročně to hodí 612 korun českých. Třetinu při tankování plné nádrže mého automobilu.

A to mi připočetli nadprůměr. V MF dnes jsem se dočetl o jiném penzistovi z Dolních Štěpanic, kterého urazilo, když dostal 48 Kč. Prý je to výsměch a urážka všech seniorů a peníze hodlá státu vracet.

Musím se ohradit. Do jeho houfu nepatřím. Mně to žlučí nehnulo, ale spíš osrdím. To když pomyslím, že důchodců je 2,3 milionů. Při průměrném měsíčním nárustu důchodů o 50 Kč, přijde stát ročně o 1,38 miliardy. O to se zvětší deficit. Pokud by byla státní půjčka úročená 3%, budou úroky ve výši přibližně 40 milionů. Protože stát už snad nikdy nebude schopen zadlužení snižovat, bude za toto, dá se říct, nepostřehnutelné navýšení důchodů platit plno dalších milionů v podobě každoročních úroků.

Důchodci, výjimky ať prominou, na tom nejsou zase tak špatně. Jejich potřeby a nároky klesají s narůstajícím věkem. Jsou na tom mnohem lépe, než průměrné mladé rodiny s malými dětmi, jejichž požadavky naopak s věkem rostou.

Nerad vidím kohokoliv, stát nevyjímaje, když se chová a žije nad poměry. Proto mne zanedbatelné navýšení penze nerozčílilo, ale rozesmutnilo. Což mi zase připomnělo Eulenspiegla, který při snadné cestě s kopce plakal a naopak se radoval při namáhavé cestě vzhůru.