Průměrný plat nahoru, nálada lidí dolů.

Ačkoliv příjmy v průměru stoupají, statistické údaje jsou ošidné  jako slavičí salám, vyrobený z hovězího a slavičího masa v poměru 1:1, ve skutečnosti jeden ptáček zpěváček na jednoho vola.

Důležitější než výše příjmu je částka, kterou po zaplacení nezbytných nákladů, může  dát rodina stranou pro strýčka Příhodu. Řada domácností nedá nic, žije z ruky do huby a když si něco koupí, tak na úvěr a situaci tak ještě zhorší o úroky.

Čím dál více lidí vzpomíná na socializmus, jako na dobu, kdy jim bylo lépe. Postavili dům, měli škodovku, barevnou televizi Tesla a když se včas postavili do fronty u masny, měli i vepřové k nedělnímu obědu.

V době, kdy proletáři byli vedoucí silou ve společnosti, plat dělníka se téměř rovnal platu ředitele, a když přidal pár přesčasů, byl na tom o fous lépe. Všichni se měli podle někoho špatně, podle jiného skvěle, ve skutečnosti průměrně. Byl to však jiný průměr, než dnes.

Pokud se tehdy napsalo, že průměrný plat dosáhnul 3000 Kčs, tak vrchol byl u pár jedinců kolem šesti a dno kolem dvou tisíc. Režim si dával sakramentský pozor, aby i chroničtí nemakačenkové dostali záchovnou dávku. Dnes, když se u průměrného platu uvádí 24000 Kč, špičky berou statisíce a na druhém pólu mají v pytlíku pod deset. 

Jedni vesele žerou "koňská vejce" a druhým zbyde tak na "koňské koblihy". Jedná- li se o podnik soukromý, je mi fuk, jestli si majitel vyplatí horentní plat a z něj zaplatí příslušné  všimné státu a nebo vykáže zisk a z něj si po zdanění něco nechá. U státních firem typu ČEZ, však roli státu jako majitele nechápu. Pokud jsem většinový majitel a moje existence je odvislá od přízně voličů, měl bych podnik řídit tak, aby voličům sloužil a ne je okrádal neustále se zvyšujícími platy zaměstnanců, promítnutých přímoúměrně do cen energie. Zaslouží si vůbec takové příjmy? O co víc se nadře šéf ČEZu, nemající konkurenci a vydělávající milióny, proti zemědělci, který se celý rok dře a když výsledek prodá, je rád, že příjem pokryl náklady? Když už si šéfové takové platy sami určí a stát nemá chuť, nebo možnost to ovlivnit, měl by mu napařit progresivní daně. V tom chybuje ODS, když jim daně snižuje. Zaslouží si fotbalisté či hokejisté za to, co hrajou, takové peníze? Když už je mají, tak ať z nich patřičně platí. Jestli vydělá měsíčně melouna a nebo půl, po progresivním zdanění stejně na koňská vejce bude.

Podíváme-li se na Afriku, Asii, Francii, teď Řecko, jsou vidět první náznaky blížící se změny. Chudým lidem se to začíná zajídat a začínají se bouřit. Stejně jako skončil Babylon, Řím, skončí jednou i evropsko- americký Klodike. Fungovat bude do té doby, dokud to "proletáře všech zemí" nenas... a nepovstanou.

 Proto by bossové, místo hromadění peněz,  měli raději smysluplně řešit bídu světa, než se z těch miliard majetku, co si našpórovali nebo nakradli, stane zase majetek lidu.