Rozdílů mezi Evropany a uprchlíky je skutečně mnoho (často více, než by mnozí připouštěli), ale v tom zásadním jsme stejní: jsme všichni lidé.
Co mne na Evropě fascinuje je spor zda přijímat uprchlíky, vyhrocený takřka do extrému: buď žádné, nebo snad úplně všechny (až pozvolna se ukazuje, že je vhodné se mírnit).
Jsem přesvědčen, že kdyby Evropa sdílela ty tradiční hodnoty, které chce údajně před islámem bránit, pak by se spíše přela, zda je únosné přijmout za rok 10 000 či 100 000 uprchlíků, zda uprchlíky přijímat (pokud to jde) podmíněně, dočasně, zda a jaká kritéria pro přiznání azylu aplikovat. A zda a nakolik je nutné angažovat se v zemích, z nichž uprchlíci proudí.
A kdyby moudrost vládla Evropě, pak by to Evropa začala řešit nejpozději před nějakými dvaceti lety.
Události v Německu nám ukázaly, jak se jistá poměrně malá menšina uprchlíků dokáže chovat. Mně by docela zajímalo, jak se bude chovat ta většina. Vy, kteří si myslíte, že to víte, to máte možná jednodušší (nejistota vždy tíží více než, byť zlá, jistota). Ale já z principu odmítám paušalizovat. Paušalizace se totiž kamarádí s těmi nejdokonalejšími technickými vynálezy, určenými k "redukční výměně názorů".
