Poslední mohyla socializmu

Dnes. Chrochtáme blahem u přeplněných regálů hypermarketů, ze kterých vyjíždíme s plnými košíky a s úsměvem na rtech. Dříve. Stáli jsme nasraní ve frontách na maso, banány, vložky, máslo, toiletní papír. 

Dnes. V cestovních kancelářích nám zdarma dají katalogy na letní i zimní dovolenou. V klidu domova si vybereme kam na pláž a kam na lyžovačku. 

Dříve. Jezdili jsme do Bulharska, Rumunska, k Baltu nebo Balatonu pod stan, s vařičem a spoustou proviantu a zimě na Šumavu nebo Krkonoš. V křoví jsme se vyhýbali exkrementům( hovnům), trpělivě stáli ve frontách na vlek, báli se, že nám ukradnou lyže a na svazích se vyhýbali muldám.

Dnes. V autoprodejnách nás budou obskakovat a domů si přineseme spoustu prospektů a než si vybereme porovnáváme spotřebu, výkon, rychlost, vybavení a cenu.

Dříve. Stáli jsme týdenní fronty na Dacie, Moskviče nebo Žigulíky a hádali se o pořadí.

Dnes. Vybíráme si stavební firmu, která nám postaví dům na klíč.

Dříve. Stavěli jsme svépomocí a v průběhu stavby se učili jednotlivým profesím, co jsme nezvládli, udělal fušer, kterému jsme dělali poskoka.

Dnes. Třeseme se hrůzou, kdy nám selže zdraví a budeme muset do nemocnice, kde z nás budou nemocné nuly, o které neprojeví nikdo zájem a naopak nám dají najevo, že jsme na obtíž. Nevíme kolik dát doktorovi do kapsy, jak mu to dát, kde mu to dát. 

Dříve. Třásli jsme se hrůzou, kdy nám selže zdraví a budeme muset do nemocnice, kde z nás budou nemocné nuly, o které neprojeví nikdo zájem a naopak nám dají najevo, že jsme na obtíž. Nevěděli jsme kolik dát doktorovi do kapsy, jak mu to dát, kde mu to dát.