Paroubkova blbolapka.

Tak působí inzertní list ČSSD, otisknutý v MF dnes. Bez ohledu na katastrofální schodek rozpočtu, dál chtějí na rozhazování státních peněz lapat voliče.

Obnovit vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci, zrušit poplatky ve zdravotnictví, poskytnout jednorázový 13.důchod z dividendy ČEZ, zavést 38% daň u příjmů nad 100.000 Kč brutto měsíčně, zpřísnit regulaci hazardu, zpřísnit pravidla lobbingu a o střetu zájmů a omezit lichvu. Přichází s ujištěním, že stravenky se musí zachovat a stejně i režijní jízdenky a nezdaňování výsluh policistů a vojáků. Rušit se podle nich nesmí nic, co zajišťuje sociální smír. Sází na neinformovannost a jednoduchost myšlení svých voličů a hlavně na neschopnost vidět věci v souvislostech.

Výtkou ministrovi Janotovi, proč krátí porodné a rodičovský příspěvek, tomu neekonom Paroubek nasadil korunu. Šéf ČSSD, který před pár lety vážně prohlásil, že zadlužovat stát je rozumné, protože státní dluhy se nemusí splácet, si dovolí ekonomovi Janotovi vzkázat, že už průměrný student střední školy ví, že existují jiné fungující cesty, jak vybřednout z potíží.

Kromě pana Paroubka a jeho nejvěrnějších musí být každému, jen trochu myslícímu tvorovi jasné, že sociální výhody vyplácené z vypůjčených peněz, jsou cestou do pekel. Tak jako tak musí přijít chvíle, kdy nám na bezplatné zdravotnictví, školství, nezaměstnanecké podpory, sociální podpory, dotace zemědělcům, výrobcům ekoelektřiny, na kulturu, stravenky, režijní jízdenky, mateřské příspěvky a porodné nikdo nepůjčí.

Jsme jako nájemníci srubového hotelu napadeného dřevomorkou. Začala bujet před dvaceti lety, když se do sklepa, krátce po kolaudaci, dostaly nedostatečně prohlédnuté, nakažené klacky a schované v koutě tam vydržely dodnes. Nejdříve podhoubím nakazily  nejbližší okolí a nyní  ničí neviditelnými cestičkami celou budovu. Jednou se rozpadne zábradlí u schodiště a musí se chodit při zdi, pak dojde na schodiště a nahradí ho kovový žebřík. Když se propadne podlaha, natáhne se kolem díry varovná páska.

Hosté se nechávají raději po léta konejšit čím dál bohatěji prostřenými stoly, místo aby vyházeli všechny prohnilé klacky. Nechtějí ani vědět, že pan hoteliér, protože mu chybí odvaha přiznat potřebu navýšení nájemného, si na jejich účet půjčuje. Raději čekají, až jim srub spadne na hlavu a pan hoteliér zmizí s jejich penězi do ciziny.