Pan Kalousek se mýlí

Když pánové Zeman a Babiš prohlásili, že byl vyhlášen boj proti zavedeným stranám, pan Kalousek prohlásil, abychom si slovo zavedeným nahradili demokratickým. Spíš měl radit slovo zavedeným nahradit slovem se stejným kmenem. Povedeným.

Co je na tom demokratického, když se tyto zavedené strany nedokázaly zbavit svých lídrů, prokazatelně namočených do podezřelých či amorálních kauz? Není to snad jasný důkaz o tom, že místo demokracie vládla v těchto stranách diktatura a autokracie? 

V civilizovaném světě by do průšvihu spadlí lídři sami abdikovali, nebo by jim bylo, zřeknutí se funkce, vedením strany velmi důrazně doporučeno. U nás ve stranách setrvávali, přestože se dokázalo jejich spojení s mafiánským podsvětím a u jednoho byly zveřejněny dokonce choulostivé fotografie svědčící o tom, že nejen jeho strana se pyšní ptákem. Šéf jiné, rovněž zavedené strany se dostal překvapivě i při tak exponovaném zaměstnání, jakým je ministr vnitra, později premiér, k doktorskému titulu a vzápětí k podezřelým milionům. Když byl nakonec s křížkem po funusu odstraněn, tak se v jeho majetku jako zázrakem objevily stamiliony. Šéf další strany nás krátce po Listopadu veřejně ubezpečoval, že nebude chtít vrátit majetky šlechtického rodu a nakonec se zmocnil i toho, co mu patřit nemělo.

Zavedené, podle pana Kalouska, demokratické strany, čtvrtstoletí bránily přijetí zákona o prokázání nabytého majetku. Díky tomu mnoho kauz muselo být ukončeno pro nedostatek důkazů, třebaže podezřelí měli majetky v miliardách a přitom na daňových přiznáních odvedli státu, ve srovnání s hodnotou vlastnictví, minimum.

Právě demokratická možnost aspoň jednou za pár let projevit při volbách "vládu lidu" se pro zavedené strany stává osudným. Lid totiž není hloupý a na lumpárny má až sloní paměť. A že jich bylo. Při vládnutí zavedených stran byly zlodějské aféry tak časté, že jedna ještě neodezněla a už tu byla nová. Protože podvodníky a zloděje ze svých řad zavedené strany neodstranily má za následek, že u voličů jsou zapsány jako zlodějské a nevěrohodné.

Vůdce jedné opoziční strany kdysi veřejně prohlásil, že neexistuje státní zakázka, která by nebyla podmíněna úplatkem. Z počátku měl stačit dvouprocentní. S jídlem však politikům rostla chuť a pocit beztrestnosti posiloval odvahu. Nakonec skončili u dvanácti procent a tahle nestydatá výše, jak jednou v TV přiznal, přiměla pana Babiše ke vstupu do politiky. Přejme si, aby se jeho předsevzetí, kterými voliče získal, časem zrealizovala. Že boží mlýny melou pomalu, se všeobecně ví. Bohužel zatím zjišťujeme, že ty Babišovy melou snad ještě pomaleji.