Otáčím kormidlem

Jen co mi dnes smázli blog, který jsem psal opatrně, jak to jen šlo, rozhodl jsem se jít do sebe. Co mne vlastně nutí dřít se proti proudu? Čeřit vlny a bát se nárazů do náhle vynořených pařezů. Stačí obrátit příď a tradá.

Čím se vlastně my Evropané lišíme od  imigrantů? Copak stejně jako oni necestujeme po světě? Často navštěvujeme ty samé země, ze kterých sem oni přicházejí. Je docela možné, že sečíst počty turistů, kteří jsou průměrně během roku mimo Evropu, byly by vyšší než je součet všech imigrantů k dnešnímu dni.

Nesouhlasím ani s názorem, že imigranti jsou hloupí. Pár stovek Sudánců, jak jsem se dočetl v MF Dnes, napálilo úředníky sociálních úřadů. Přihlásili se rovnou u několika pod odlišnými jmény a pak už jen stačilo je postupně obcházet a inkasovat dávky. Tohle by přece hloupý nevymyslel.

Na přistěhovalcích se mi i líbí, že se nedali zatlačit do pozice ublížených. Normálně by člověk čekal, že utečenci z války budou mít prožitými hrůzami ztrhané obličeje a po několika tisíci kilometrovém pochodu budou vyčerpaní natolik, že sanitky budou sbírat ležící těla po silnicích a odvážet do lazaretů. 

Podle jejich čilého vzhledu bylo naopak jasné, že firmy, které je zaměstnají, získají výkonné pracovníky. Nezáleží ani na tom, že nejsou vyučení či studovaní. Naopak. Právě od takových lze čekat originální přístup k problémům a vymýšlení nových, neotřelých postupů. 

Nedávno jsem četl, jak nízké procento se v Německu za ten rok, co tam jsou, podařilo zaměstnat. Chybu však nelze hledat v imigrantech, ale v německých firmách. Personální ředitelé by se měli nad sebou zamyslet a položit si otázku. "Co jsme udělali, aby se k nám imigranti hrnuli?"

I české firmy shánějí zaměstnance. Řešení, jak je sem přilákat, se přímo nabízí. Upravme výši sociálních podpor pro žadatele o azyl a následné sociální dávky na úroveň Německa a o imigranty nouze nebude. Pak už jen bude stačit přijít s náborovými akcemi a problém bude vyřešen.

Na závěr potvrzuji, že psát s proudem je skutečně snadné. Jen co jsem z hlavy odstranil síta autocenzury, je mi tak lehce, že bych se mohl vznášet. Už se nebudu muset po zveřejňování poproudových blogů obávat. že se mi v kolonce zprávy, tak jako dnes, nula změní na jedničku. Kdy doslova trnu, jakou hrůzu tam po otevření objevím.