No to Racism

Nejčastěji sleduji sportovní kanály, protože na ty ostaní české, s výjimkou snad dvojky, povětšinou nemám dostatečné předpoklady. Jakmile je pauza, z obrazovky se začnou ozývat zvuky připomínající opičí pavilon v ZOO. Vydávají je sportovní fanoušci všech barev pleti.

Klip má potírat rasismus. Zajímalo by mne, kdo za to vyhazuje peníze. Odkud finance pochází se dá odhadnout. Budou vybrané na daních právě od těch, které nabádá k větší tolerantnosti a vstřícnosti vůči těm, kteří, stejně jako tento klip, jejich peníze čerpají. Má vůbec takové veřejné oslovení většiny opodstatnění? Jsme opravdu rasisté a co máme pod rasismem chápat?

Podle encyklopedie se jedná o soubor nevědeckých představ a koncepcí založených na předpokladu fyzické a duševní odlišnosti různých ras a může přerůst i v systematický teror.

Dnes je však bohužel za rasistu či xenofoba označen každý, kdo o těchto skupinách řekne i jen zcela nepopiratelnou pravdu.

Nechceme li být pokládáni za rasisty, nezbývá než strčit hlavu do písku a nevidět ani to, co přímo tluče do očí. Třeba i prokazatelnou neochotu určitých skupin občanů stát se společensky užitečnými a jejich živelný zájem o doslova programové příživnictví.

Politici si zvykli problémy těchto skupin občanů omlouvat, nebo z nich dokonce vinit bílou většinu. Aby sebe a dohlížející Brusel přesvědčili, že mají zájem situaci řešit, vymýšlejí řady akcí, které nás už stály miliardy, krom zisku pro zainteresované, však žádný efekt nepřinesly.

To není rasismus, když se občanům nelíbí, že z jejich daní jsou podporováni flákači, neochotní se jakkoli zapojit do dělby práce a místo, aby své potomky nutili se učit, tak je zasvěcují do zneužívání všech sociálních vymoženosti, které se i pro ně jednou stanou, vedle drobných zlodějen, základní formou živobytí.

S tímto sebemrskačstvím, ala NO TO RACISM je třeba co nejrychleji skoncovat. Nemá žádné opodstatnění a způsobuje pravý opak. Menšinám vsugerovává pocit ublížení, který se většině následně vrací v jejich větší troufalosti a agresivitě. Je velkou chybou, pokud jsou námi neustále utvrzováni v přesvědčení, že jako ubližovaná menšina mají zákonitě nárok na všemožné dávky a podpory, které potom chápou jako přirozené odčinění křivd na nich páchaných.

Rovněž je nejvyšší čas radikálně přepracovat celý sociální systém. Odborníků si už čtvrtstoletí na MPSV platíme víc než dost.  Dávky, které mají občanům pomoci překlenout přechodný úsek života, kdy se z různých příčin nedaří, nemohou být pro určitou skupinu celoživotní formou obživy.