Nevzdychám nad poplatkem, ale pláču nad nemocnicemi.

Řekněte sami. Ubytovali byste se v hotelu, který by vám nabídl následující služby? Tří až šestilůžkové pokoje vybavené postelemi a nočními stolky. Sociální zařízení na chodbě. Budíček v 5 hodin ráno. 

K snídaní čaj s loupáčkem, k obědu polévka a jídlo bez možnosti výběru, svačina nějaké pečivo, večeře studená. K celodennímu pití odporný čaj.

Řeknete, že tam lidé nejdou na výkrm, ale kvůli vyléčení. Jdou tam v mizerném fyzickém i psychickém stavu a jen pohled na prostředí, ve kterém budou trávit dny a týdny, jim bídný stav ještě zhorší.

Doktoři vás neberou jako člověka, ale jako žlučník, ischemii, slinivku, ledvinový kámen, pro sestry jste něco mezi dojnicí v kravíně a teletem v teletníku, pomocný personál s vámi na lůžku kličkuje mezi návštěvami, které si vás prohlíží jako exponát obludária. Že to přeháním? Možná, ale jen trošinku.

Spát s někým cizím na pokoji je pro mne nepřijatelné. Ne, že bych to nepřežil, ale obtěžuje mne to.

V noci mi vadí chrápání, probouzí mne jeho cesty na toiletu a vůbec... nebudu to po ránu dál rozvádět.

Nejsem žádný milovník televizních programů, ale nudím li se dlouhé dny v nemocnici, vybral bych si nějaký ze satelitních programů, nebo vložil oblíbené CD do přehrávače. Není ale kam.

Jsem zvyklý si vybrat z více jídel podle chuti. Není z čeho.

Nelíbí se mi, když se ke mně chová okolí přezíravě, soucitně a nebo jako k blbečkovi. Poznámky typu tak, jak jsme se, dědo, vyspali, bych vytknul vnoučatům, sestrám je neodpouštím.

U doktorů mi vadí, že se před zákrokem nepřijdou představit a popsat, co se mnou a proč hodlají dělat.

Prostě nemocnice si dovedu představit jako mnohem dokonalejší zařízení. Proto mi poplatek v nemocnicích nevadí, spíš naopak. Ukažte mi hotel, který vás nechá za 60 Kč přespat a ještě vám dá 4x za den jídlo, byť nevalné hodnoty a chuti. Když jsem ochoten dát za přespání a polopenzi v Dolomitech 40 EUR a to zbytečně neutrácím, byl bych ochoten za podobnou úroveň dát tisícovku i v nemocnici. Za oběd bych si připlatil.

Vím, že u většiny bych s touto vizí neuspěl, protože v hotelích jsme zvyklí platit, zatímco v nemocnicích to bylo odjakživa zadarmo. Pak se ale nedivme, když tam občas někdo zbytečně umře. Protože co je zadarmo to stojí, víte za co.