Nejsme rasisté, ani xenofobové

Plácnul jsem mouchu. Žila by, kdyby nepozorovaně slíznula odlomený drobek a vrátila se za závěs. Ona však opakovaně nalétala na mou snídani a proto ji plácačka neminula. Zabil jsem i vosu, která olizovala tvarohový koláč.

Spokojit se v zahradě se spadanými švestkami, mohla si užívat světa. Nemám nic proti zdejšímu hmyzu, stejně jako by mi nevadil přiměřený počet muslimů či imigrantů. Chtějí-li ale žít vedle nás, chci od nich, aby se chovali jako my. Vzít si příklad z Vietnamců, o kterých, neprodávat falzifikáty a nepěstovat marihuanu, ani nevíme.

Nevytýkám ani nikomu, že žije z práce druhých. Málo vytížený zaměstnanec Městského úřadu, přilepšující si k neúměrně vysokému platu úplatky, je pro státní kasu mnohem větším příživníkem než Rom, chodící si měsíc co měsíc pro sociální dávky.  A co teprve partička politiků, žvanící za nehorázné mzdy kraviny v Parlamentu a okrádající nás ve velkém. Stejně jako úplatní policisté či soudci, firmy danící v rájích, na výuku rezignující učitelé.... 

Je nesmysl označovat nás za rasisty nebo xenofoby. Vosu a mouchu jsem neplácnul, protože je černožlutá nebo černá, ale protože obtěžovaly. Stejně tak je naprosté většině lidí lhostejné, jakou má kdo barvu pleti, nebo národnost. Vadí, pokud je někdo obtěžuje nebo ohrožuje. Hlukem, nepořádkem, zápachem, kouřem, zlodějnami, napadáním. Pokud se chová jinak, než je ve zdejším kraji zvykem a nerespektuje zákony, které sami ctíme, event. bojíme se, je nectít.