Najednou to jde.

Napsat před půl rokem článek proti zahraničním dělníkům do blogu, byl by označen za rasistický a stažen. Dnes se problémem zaobírá vláda a články řešící jejich vystěhování, jsou na předních stránkách novin.

Když stát imigraci dal zelenou, mělo ji dostat na starost Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jenomže to by z toho nic nekáplo. Tak se dal tip osvědčeným kamarádům, dohodla výše provize a kšeft mohl začít. Stovky vzniklých agentur při ožebračování chudáků z Asie postavily na hlavu rčení, že se na dlani chlup nenajde  a v krátké době sem přitáhly desetitisíce nevzdělaných a zadlužených Asiatů, kteří zde měli zaujmout místa levných lidských robotů. Kolik jich tu přesně je a kde se zdržují, samozřejmě nikdo neví.

V době bídy je bližší košile než kabát a proto o práci přišli jako první. Agentury, které dostaly co chtěly, od nich  daly ruce pryč a tak nezbyde, než je za naše peníze  živit, nebo je odlifrovat tam, odkud přišli. Předpokládám, že chtít nebudou a rozutečou se, kam to jen půjde.

Umřít hlady se nikomu nechce, a když si peníze nevydělají legálně, pomohou si k nim jinak. Když jde o život i zajíc se pere, natož příslušníci východoasijských národů. Ti až do roku 1683, kdy byla jejich statisícová armáda poražena u Vídně, opakovanými nájezdy plných krutosti a dravosti drancovali opakovaně zejména severní Uhry( dnešní Slovensko) a Moravu.

Normální člověk má strach z cizinců vrozený. Je v nás zapsán na základě zkušeností, sbíraných po staletích. Politici ho pejorativně nazývají xenofobií a teď je zábavné sledovat, jak se "xenofobně" chovají i sami.