Mohou za to kalkulačky

V MF Dnes vychází seriál Přijímačky na SŠ. V dnešním vydání je v oddílu Matematika následující příklad pro 5. třídu. Zahradník na oplocení zahrady spotřeboval 25 sloupků, které umístil po 250 cm. Kolik spotřeboval pletiva?

Učitelka matematiky L. Mateová z 5. ZŠ Kladno radí, že při řešení slovních úloh je nejdůležitější správně si přečíst zadání. Pod každým početním příkladem je otištěno i řešení. Úloha zveřejněná v zadání měla následující: "Mezi sloupky je celkem 24 mezer, proto počítáme 24 . 250 = 3500 cm = 35 m. Zahradník spotřeboval 35 m pletiva."

Zahradník pak zůstal v ohromení čumět na neoplocených 25 m, pro které mu pletivo chybělo, protože ten, který spotřebu počítal, matematiku neovládal.

Ten kdo násobení zadal kalkulačce se asi překlepnul a místo 24 zadal 14. No nic, mýliti se je lidské už od dob Starého Říma, kde ho omlouvali vznešeněji po latinsky errare humanum est. K chybě by ovšem nedošlo, kdyby všichni ti, kteří test tvořili, zadávali do tisku či kontrolovali, uměli zpaměti počítat.

Nová generace už totiž neumí, co škola vštípila nám starším. Očekávání výsledku. Násobím-li 24 dvě stě padesáti, očekávám výsledek kolem 6000, aniž bych začal přemýšlet. Vždyť jen 20 . 200 je 4000, tak jak by mohl být výsledek součinu 24 a 250 roven 3500.

Pokud začnu počítat, zpaměti vím, že 25 x 25 = 625 a přičtu nulu a tu jednu 250 odečtu a mám 6000. Dostanu-li úkol vypočítat součin 26 . 260 připočtu k mocnině 25 ( 625 ) součet čísel 25 a 26 a přidám nulu a mám 6760. Tak nás učili ve škole mého mládí bez kalkulaček a paměťové počítání v nás zůstane až do sfouknutí svíčky.