Maturity rovnou rozdávejte

Po mele, která se strhla kolem náročnosti matematických otázek, pokračuje poprask kolem prací slohových. Ty byly pro změnu hodnoceny příliš mírně. Problém je, že chytrých chceme mít víc, než se jich narodí.

Školy jsou hodnoceny podle počtu žáků a pojem vyloučení ze studií vymizel. Ředitelé, aby zabránili odchodu žáka na ještě tolerantnější ústav,snižují laťku do té míry, že by ji snad překonal i můj bavorský barvář. Žáci si rychle uvědomí svou cenu a podle toho vypadá i jejich učení. Učitelé pochopí, že s tím nehnou a rezignují. Některé žáky nechají projít, aby se jich konečně zbavili. Moc si nepomohou, protože nově příchozí nebudou lepší.

Společnost prochází všeobecnou krizí, školství nevyjímaje. Zlobíme se na cikány, že si chodí pro dávky. Není mzda pro sta tisíce státních zaměstnanců na zbytečných úřadech a v předimenzovaném počtu rovněž jen takovou dávkou? Je jen násobně vyšší. Děti, stejně jako jejich rodiče, nechtějí manuálně pracovat, ale jen se rovněž podobně, jako pijavice, někde dobře přichytit. Přístup k povinnostem si natrénují ve školách a zdárně uplatňují v zaměstnání. Šulit a pak natahovat ruku. Po maturitě, po mzdě.

Zkuste položit mládeži pár triviálních otázek a neví nic. Ani se tím netrápí. Dejte jim slovní příklad z matematiky, nehnou s ním. Nechte je napsat slohovou práci a zapláčete. Poslechněte, jak se vyjadřují a užasnete nad chudobou slovní zásoby. Roky studují cizí jazyky a většina se nedomluví. Proč děti chodí do školy? Aby byly pod dohledem, dokud jsou jejich rodiče v zaměstnání. Co se za osm let naučí, by klidně zvládly za polovinu.

Společnost by neměla sledovat počty maturantů a diplomovaných, ale jejich kvalitu. Dříve než se nakazí, oddělit vnímavé a pilné děti od hloupých a líných. Vážit si jich, protože začínají být ohroženým druhem. V nárocích neslevovat, ale přitvrdit. V opačném případě se mohou maturitní vysvědčení rozdávat po přijímacích zkouškách. Vyjde to skoro nastejno a ušetříme miliardy.