Má platit výkupné stát?

Dvě mladé Češky unesli v pakistánské provincii Balúčistán a příbuzní doufají, že se únosci ozvou a budou požadovat výkupné. Rodiny dívek jsou, dle zprávy v novinách, připraveny v tomto případě udělat vše, co bude v jejich silách.

Ministerstvo zahraničních věcí zřídilo krizový štáb a v pohotovosti je i české velvyslanectví v Islamabádu.

Každá sranda něco stojí a za hloupost se platí. Vyrazila li si dvě hloupá mladá stvoření na silně rizikový výlet, který nakonec skončil tak, jak rozumně uvažující v předstihu předpokládá, měla by být pojištěná na všechna rizika s takovou turistikou spojená. Nebo být z rodin, které si mohou dovolit uhradit všechny nutné vícenáklady. Každopádně by se neměli jejich příbuzní obrátit na stát, aby to zatáhnul.

Ukradnou-li mi auto, které nechávám přes noc u chodníku, přijdu o něj, pokud ho nemám pojištěné. Vyrazím-li na výlet spojený s rizikem a je jedno jestli to bude snowboardování v zakázaných oblastech, při kterém spadnu do skalní průrvy nebo utrhnu lavinu, skákání do neznámých vod, při kterém si poškodím míchu, jízda na terénní čtyřkolce, při které se převrátí a způsobí si nevratné poškození mozku anebo si vyšlápnu do necivilizovaných oblastí Indie, ve kterých se znásilňuje, loupí a okrádá a notabene se rozhodnu dostat se tam přes Irán a Pakistán, kde je bezpečnostní situace ještě horší, musím se náležitě pojistit a v posledním příkladu počítat s tím, že taková pojistka může být dražší než cesta sama. Pokud se rozhodnu na pojistce ušetřit a něco se přihodí, musím být připraven následky nést.

Bohužel jsme svědky, že lidé podstupují velká rizika a následky odnese stát, protože se chová hloupě. Lidé si na to zvykli a zneužívají toho. Jak takový přitroublý stát  jednou skončí, je nabíledni. Zkrachuje a odnesou to především ti, kteří ho celou dobu živili.