Krotitelé dluhů.

Čekám kdy ČT napadne, pozvat do zmíněného pořadu předsedy parlamentních stran a členy úřednické vlády. Mohli by jim pomoci řešit státní dluh podobným způsobem, jako řeší rodinné s běžnými dlužníky.

Snadno se půjčuje, těžko se splácí. Lehko se rozdává, hůře se bere. V letošním roce dosáhne schodek  nějakých 200 miliard a v příštím roce rovněž. Když se navrhne náznak omezení požitků, na které si vlády léta půjčovaly, protestujeme, demonstrujeme, stávkujeme. Milí dobří rodáci a vlastenci, copak nevidíte, že milovaná vlast je v ohrožení?  Nepřítel není ante portas, ale uvnitř. Jsme to my. Voliči populistických stran, které pro znovuzvolení a pohlazení si EGA obětují budoucnost naší vlasti. Stran, které se nestydí před zraky svých věrných veřejně koketovat s lobbisty. Politiků, pro které jsou státní zakázky předmětem kupčení a zlodějen. Kariéristů, kteří veřejné poslání  chápou jako příležitost k osobnímu obohacení. Proti nim demonstrujte, místo praní se o drobky, které jim upadnou se stolu.

Dnešní doba nápadně připomíná poslední léta socializmu. Ani tehdy komunistům u vesla nikdo nevěřil. Politika nikoho nezajímala. Na rozdíl od dneška byly obchody poloprázdné a stát bohat.

Dnes jsou obchody přeplněné a stát chudý, jen beznadějný pocit z politiků je stejný. Odtrženi od reality. Zahleděni do sebe. Znovu neschopní cokoliv vyřešit. Pokud nechceme, aby se náš stát dostal pod most, potřebujeme razantní politiky. Ti, kteří krizi zavinili a neumí ji napravit, musí od válu. Jako před dvaceti lety. Čím dříve to pochopíme, tím snadněji se dají chyby napravit.

Krize k nám nepřišla z USA. Ta naše nastala před třinácti lety, kdy si politici začali kupovat hlasy voličů vypůjčenými penězi. Podnikatelům se slíbily nižší daně, rodinám vyšší přídavky na děti, nezaměstnaným vyšší podpory, nemakačenkům sociální dávky, důchodcům vyšší důchody.  Nevadilo, že na to nebylo. Státní dluhy se nemusí splácet, prohlásil na vysvětlení největší rozhaza. Výsledkem je zadlužení, které se koncem příštího roku přiblíží 50% HDP a demoralizace společnosti, která si zvykla, že když natáhne roku, dostane dárek.

Řešení bez uskromnění neexistuje. Musí potkat všechny bez rozdílu, protože jen tak je možné docílit úspor v řádu stovek milard ročně. Důchodcům snížit důchody. Zemědělcům sebrat dotace. Musí pochopit, že jako nedostane dotace na podnikání živnostník, musí na ně zapomenout i oni. Udělat opatření proti dovozům potravin. Počítat s nárustem cen. Umělcům vzkázat, že pokud bez dotací si nevydělají na žití, tak ať se dají k ochotníkům. Sociálně slabým připomenout staré heslo, že bez práce nejsou koláče. Rodinám s dětmi dát najevo, že si jich mají naplánovat tolik, na kolik jim stačí příjmy a ne děti pro příjmy plodit. Státním zaměstnancům stanovit na výši platu algoritmus odvislý od prosperity státu. Uzákonit pravidlo, že firmy podnikající na našem území, musí mít na něm i sídlo. Zvýšit DPH.  Neutrácet státní peníze za zbytečnosti. Trestat tvrdě korupci. Šetřit, šetřit a šetřit.