Komu patří EU

Předseda SPD Schulz dal na na sjezdu partaje najevo, že Němci pokládají území EU podobně za své, jako kdysi SSSR členské země RVHP. Místo rébusu německých interních problémů řešil budoucnost EU a poukazoval na Polsko a Maďarsko.

Měl zmínit i Česko. Poučení, kam vedou podobně přezíravé postoje, najdeme v naší historii v rozpadu Rakouska-Uherska i v odtržení Slovenska.

Povýšené chování Vídně ke svým "satelitům" je známo z historické literatury. Bezděčně přezíravý vztah Čechů k Slovákům si pamatuji. Sám jsem nebyl výjimkou a neplatí to jen vůči Slovákům. Hluboko v sobě vnímám rozumově těžko vysvětlitelný pocit, že jako Čech bych měl mít navrch vůči všem národům na východ od nás. Čím leží východněji, tím ta latentní nadřazenost sílí a výjimkou budou jen Číňané a Japonci.

Od slovenských přátel vím, že si Slováci českou nadřazenost uvědomovali a přirozeně na ní reagovali nevraživosti, která nejprve vyústila v Slovenský štát a o nějakých padesát  let později v Slovenskou republiku. Česká nadřazenost se slovenskou záští však existovaly jen v obecné rovině, zatímco konkrétně "Štěpán se Štefanem" si mohli náramně rozumět.

To samé, co Slováci vytýkali Čechům, platí i pro Němce. Tradiční Übermenšství vůči východním národům přežívá i v Němcích a předseda Schulz to při vystoupení na sjezdu partaje mimovolně potvrdil.

Vedle výpadů vůči Polsku a Maďarsku, horoval i pro Spojené státy evropské, které mají naplnit bazální myšlenku, kvůli které se EHS, později ES a nakonec EU vymyslela. Na Starém kontinentu stvořit federálně uspořádanou a centrálně řízenou obdobu "Ameriky".

M. Schulz svým přezíravým a dá se říci až diktátorským postojem odkryl základní problém, kvůli kterému se Evropa do federálního státu jen sotva sjednotí. Tou překážkou je historická paměť uložená v genech každého Evropana. Jako se Němci bezděčně nadřazují nad své sousedy, tak zase Francouzi, Belgičané, Dánové, Poláci i Češi cítí podvědomou zášť vůči Němcům a dala by se vyjmenovávat řada národů, které se nemusí a v minulosti hledat příčiny, proč tomu tak bylo, je a pravděpodobně i bude.

Jen hlupák může poroučet "miluj mě", či "respektuj mě". Láska ani úcta se přikázat nedají. Jsou odměnou za dlouhodobé ušlechtilé chování a to je právě to, co chybí Schulzovi, Němcům i celé "slavné" bruselské instituci.