Když couvneme.

Například před vrčícím psem. Zachráníme si tím krk, ale ztratíme kredit. Nikdy už nebudeme jeho pánem. Jen sluhou. Na hlazení. Na krmení. Na procházky.

Na Liberecku skupina Romů zbila starostku i s jejím manželem. Chtěli penzi schizofrenní Romky, které se zřekli. Proto její péči převzala starostka obce. Pobírala 4000 Kč měsíčně a zpětně pro ní došel i důchod ve výši 60000 Kč. Pro ten si Romové přišli. Patří prý jim.

Obec nemocnou vrátila i s penězi. Ustoupila násilí. Nemocná bude v romské komunitě fungovat jako nosnice v drůbežářské farmě. Jednou za měsíc, zavřená někde v kamrlíku, snese opatrovné a penzi.

Ustupujeme. Platíme. Necháváme se okrádat o peněženky, kolejnice, kabely, kanály. Necháváme je jezdit bez řidičského oprávnění. Hledáme pro ně ubytování, když to minulé zdevastují. Vymýšlíme pro ně programy na začlenění, zřizujeme školky, zvláštní školy, kurzy.

Oni se nám vysmívají. Peníze na obživu hází do hracích automatů a propíjí. Když mají hlad, něco nám ukradnou.

My jsme většina. Mlčící. Oni menšina. Vrčící.