Kdy potřese Obama rukou i Kim Čong-unovi?

Raúlovi Castrovi už jí potřásl a hovoří o sblížení Spojených států s Kubou. Těší se na vztahy, které nebudou v zajetí ideologie. Po více než padesáti letech politické polární zimy prohlásil, že nemá zájem pokračovat v bitvách, které začaly ještě dříve, než se narodil.

Přitom právě s Kubou Spojené státy nikdy nebojovaly. Vyhlásily jen embargo na vývoz amerických výrobků jako odvetu za znárodnění rafinérií, bank a podniků, vlastněných na Kubě převážně Američany. Zákaz přepravy přes sto kilometrů široký proužek slané vody potkal i kubánské výrobky. Nejbolestivěji to Kuba pocítila u třtinového cukru. Když už se zdálo, že přece jen k boji dojde, USA na poslední chvíli ucukla.  Americká letadlová loď, která měla původně podpořit invazi kubánských exulantů v zátoce Sviní, nedostala od nového amerického vedení povel k přislíbenému zásahu.

Skutečná válka, která ve studené formě pokračuje dodnes a na kterou by šlo uplatnit Obamovo prohlášení byla  ta se Severní Koreou. Na korejský poloostrov vyslaly USA pod korouhví OSN přes 300 tisíc vojáků, kteří byli proforma doplněni menšími jednotkami dvaceti států, ČSR nevyjímaje. Podobně se choval Sovětský svaz v roce 1968. když vysloveně svou invazi do ČSSR kamufloval i účastí armád Varšavské smlovy s výjimkou Rumunska.

Co se změnilo na Kubě po pětapadesátiletém socialistickém soužení, že to přimělo Obamu ke změně postoje? Asi tolik, kolik se toho změnilo po šedesátiletém působení ideologie čučche v KLDR. V obou zemích panuje bída, zmar a totalitní teror. Rozdíl je snad jen v tom, že Kubánci ví, že všude kolem se žije líp a když to trochu jde, emigrují.

Na základě prohlášení o nepokračování v bitvách započatých před jeho narozením by měl Obama navázat vztahy na stejné úrovni jak s Kubou, tak se Severní Koreou. Tím, že to bezpochyby neudělá, potvrzuje skutečný důvod lísání ke Kubě. Obává se ruských raket namířených z jejího území na Spojené státy. Zasel vítr a teď se bojí bouře.