Každý může činit, co není zákonem zakázáno

Stačí jen najít tu správnou díru v paragrafech. Politici mají proti nám výhodu, že zákony vytváří a díry v nich si pro zlodějny připraví. Nelze tvrdit, že kradou. Nemají to zakázané a proto to zlodějny nejsou. Stačí nalistovat patřičnou stránku.

Nadpis blogu je opsán z Ústavy ČR, Hlava 1. článek 2, odst. 4. Kromě toho je v něm, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Aplikuji-li ho na kauzu exministryně Parkanové, která dozajista neměla přikázáno cenu zkoumat, tak nikdo neměl právo ji k tomu nutit. Babské tlachy o zdravém či selském rozumu při nákupu čehokoliv před talárem neobstojí. Paní Parkanová se chovala ústavně a to je podstatné.

Proberu slib poslance a senátora, který zní: " Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu i zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Zákaz obohacovat se ze státního rozpočtu zde opět nenajdeme. V první větě není určitě. Ženatí to vědí nejlépe. Slíbili věrnost manželce a když si něco z rodinné kasy na stranu ulijí, ani manželka to po prozrazení nepokládá za porušení slibu věrnosti. Ve druhé větě slibují zachovávat Ústavu i zákony. Krást by nesměli, kdyby tam místo zachovávat bylo respektovat nebo budu se řídit Ústavou a zákony. Sloveso zachovávat je vytvořeno od kmene chov, chovati, zachovati a v pravém slova smyslu znamená, že o zákony s Ústavou budou pečovat podobně jako chovatel o kuřata, která až vyrostou, sní ke svému prospěchu v rizotu. Zákaz obohacování nenajdeme ani ve větě poslední. Postrádáte-li vlastenecké vědomí a lidské svědomí, pak můžete bez uzardění přísahat, že se podle nejlepšího budete řídit. A zájem všeho lidu? Zmocní-li se politik sta milionů a nechá si postavit dům, bylo to provedeno v zájmu stavební firmy, nábytkářské firmy atd. prostě všech, kteří se na výstavbě podíleli.

Hlava 2 Ústavy ČR, článek 25 můj výklad potvrzuje. Jsou v něm vyjmenovány důvody, kdy poslanec přijde o mandát.

a) odepřením slibu, nebo složením slibu s výhradou

b) uplynutím volebního období

c) vzdáním se mandátu

d) ztrátou volitelnosti

e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny

f) vznikem neslučitelnosti funkcí

Ani zmínka, že by poslanec přišel o mandát, když se obohatí na náš úkor. Vysvětlení je nasnadě. Protože to nemá ničím zakázané, má to ústavně povolené a podle litery zákona je nevinný.

A jak je to u politických stran? V Hlavě 1 článku 5  Ústavy ČR je psáno "politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektující základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k  prosazování svých zájmů." Ani slovo, že by se nesměly obohacovat. Naopak zmínka o volné soutěži politické strany přímo vybízí předvést, která z nich to dokáže nejlíp.